Měli jsme matiku. Když tu najednou někdo zaklepal. Vešel pan ředitel a vedle sebe měl nějakého kluka. „To je váš nový spolužák, je z Ukrajiny a jmenuje se Volodymyr.“ Vedle mě bylo volné místo a tak ho tam posadil...
Byla zima a pršelo. Ale my jsme si to náramně užívaly, protože byl poslední den školy před Vánocemi. Šly jsme spolu směrem k nám domů. Dneska totiž Klárka bude spát u nás. Uděláme si pyžamovou párty, spoustu popcornu a budeme až do půlnoci koukat na Netflix...
Byla jednou jedna levá a pravá noha. Patřily chlapci Pepíkovi a byly odjakživa kamarádky. Jednou se ale přihodilo něco, co jejich kamarádství velmi poznamenalo. Pravá se velmi hněvala na levou a levá zase na pravou...
S mojí nejlepší kamarádkou Terkou jsme se poznaly teprve před 2 lety. Nastoupily jsme spolu na stejnou školu, kde jsme ani jedna nikoho neznaly. Obě dvě jsme si potřebovaly sednout s někým, s kým si budeme alespoň trochu rozumět...
Tehdy jsem ještě netušila, co to slovo znamená. Byla to jen jakási směsice písmen spojená ve slovo, již před dávnými věky vyslovil nějaký, nám dnes již neznámý, moudrý člověk. Dnes již toto slovo s pro mne stále neznámým a nevymezeným významem zapadá do naší každodenní mluvy...
Pravé kamarádství znamená, že pravý kamarád mě nikdy v nouzi nezradí a neuteče, když ho opravdu potřebuji. Už i já jsem ve svém krátkém životě poznal, co je to kamarádství. Jednoho jarního dne jsem odpoledne šel ze školy na autobus...
Co je pro mě kamarádství? Kamarádství je pro mě něco, bez čeho bych nemohl žít, protože bez kamarádů by byl život velmi smutný. Když jsem s kamarádem, najdeme si vždy nějakou zábavu. Nejsem sám a odstrčený...
Mám více kamarádek, ale nejvíce se bavím právě s Amálkou. Je to asi proto, že se s ní vídám často. Nejdříve jsme spolu chodily na základní školu a teď spolu sedíme v jedné lavici v primě na gymnáziu. Moje první vzpomínka na Amálku je asi z doby, kdy mi bylo pět let...
Je zima a pomalu se stmívá. Náš taneční kroužek skončil a všichni už jdou domů. Kolem mě se ozývá: Ahoj! Měj se hezky! Tak zase příště! Jenom já zůstávám v té zimě a nemohu odejít, protože jsem ztratila klíče a bez nich se nedostanu domů...
Kamarádství je pro mě pevné pouto dvou a více lidí. Kamarádi si navzájem důvěřují a mívají tajemství, která nikdy neprozradí. Svěřují se se svými úspěchy, starostmi a nezrazují se. Někdy se sice pohádají, ale po nějakém čase se zase udobří...
Když jsem si jednou vykračovala na autobusovou zastávku, oslovila mě nějaká holka a ptala se mě, kde najde poštu. Druhý den se mnou jela autobusem do školy. Potom přišla do naší třídy, a dokonce si sedla do mé lavice...
Dříve než budu popisovat vlastní zkušenost s přáteli a kamarády, chtěl bych se zamyslet nad slovy přátelství a kamarádství. Napadá mě krásné přísloví: V nouzi poznáš přítele. Existuje mnoho vzorů přátelství jak mezi lidmi, tak i mezi lidmi a zvířaty...
Přátelství je jednou z nejdůležitějších věcí v životě každého člověka. Přátelství je založeno na společných zájmech, vzájemné podpoře, porozumění a hlavně důvěře. Když si lidé nemají o čem povídat, pak pro ně prostě nemá smysl komunikovat...
Co je to vůbec přátelství? Každý z nás má o přátelství svou vlastní představu. Jelikož se každý z nás liší, tak se naše představy a potřeby od přátelství liší také. Já osobně věřím, že pro každého člověka se na světě najde alespoň jeden kamarád...
Když napíšete do vyhledávače, co je to přátelství, vyhledá vám to že: „se jedná o mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči sobě chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší.‘‘
Nejsem typ člověka, který používá sentimentální žvásty o tom, jak je vše krásné, protože NENÍ. Kamarádství se dá vnímat jako spřátelený vztah dvou osob, které dokážou najít společný záměr, téma, smysl, na který sdílí buď hodně podobné nebo i rozdílné názory...
Kamarádství……. Pro někoho to znamená jen určitý vztah mezi lidmi, ale dle mého je to něco víc. Někdy bývá váš kamarád nebo kamarádi daleko větší oporou než třeba samotná rodina...
Pojem „kamarádství nezná hranic“, si může představit každý jinak a od kamarádů očekává každý něco jiného. Někomu stačí mít kamaráda, který si s ním popovídá, půjde s ním ven, na nákupy…někdo to vnímá jako pevnou skálu pro svou existenci...
Kamarádství je pro mě velmi důležitá věc. Mám kolem sebe velmi úžasné lidi, kteří jsou mi vždycky ochotni pomoct. Ať už když jsem nevěděla něco do školy, nebo když jsem se po filmu v noci bála spát, anebo když jsem jim brečela na rameno...
Kamarádství nezná hranic, tohle snad každý několikrát slyšel. Už ale málokdo z nás tomu věnoval pozornost nebo se nad tím zamyslel. At už si nad tím někdy přemýšlel či nikoli. Co by sis pod tímhle představil teď? Co by mohla být ta pomyslná hranice?
Kamarádství jsou důležitou součástí každého z nás. Mají v životě velmi důležité úkoly, a to včetně těch nejprostších, jako je například schopnost komunikovat. Ale může kamarádství někomu i uškodit?
Ještě dnes si pamatuju, jak jsem kvůli Terce musela říct své učitelce klavíru těsně před vystoupením, že musím do nemocnice. Byl to pro mě velký šok slyšet říkat v telefonu: „Haló, tady policie.” A když řekli jméno Tereza Kelišová a k tomu sanitka, vyklepala jsem se ještě víc...
Rozhodla jsem se napsat příběh z vodáckého prostředí. Ve vesnici Brdy žila parta kamarádů. Celé prázdniny se jen poflakovali a vymýšleli samé neplechy. Jednoho dne už je to přestalo bavit a řekli si, že by se mohli vydat na výlet...
Začalo to, když jsem začala studovat na nové vysoké škole, daleko od svého rodného města. Vešla jsem do učebny a přemítala jsem, jestli si tady najdu aspoň jednoho kamaráda. Rozhlédla jsem se po třídě a zamířila k osamělému bělovlasému klukovi...
Co si představit pod pojmem „kamarádství nezná hranic“? Každý si představíme něco jiného. Já si to představuji takhle. Mám nejlepší kamarádku Natálku, a jak už to tak bývá, máme stejný vkus na kluky a z toho plynou i problémy...
Co si představíte pod pojmem KAMARÁDSTVÍ? Já bych to nazvala velmi komplikovanou vědou, kterou lze lehce pochopit? Toť otázka. Dokáže na ni vůbec někdo odpovědět? Teď se vás zeptám? Snad každý zná aspoň ze slyšení celosvětově známý filmový seriál...
Většina z nás si přeje mít alespoň jednoho kamaráda. Pro každého slovo kamarád nebo kamarádství znamená něco jiného. Jak je to u vás? Když se zamyslíte nad pravou podstatou kamaráda, asi nikdy nenajdete jedno vysvětlení pro všechny...
„Nevíš, kudy se dostaneme ven?“ zeptala jsem se Sáry. Měla to být jenom normální procházka v lese. „Takže jsme tu ztracené!“ zakřičela jsem na celý pustý les. Byly jsme úplně bezradné, nevěděly jsme, co máme dělat...
Kamarádství, to je dost silné slovo. Je těžké zažít pravé kamarádství, protože ne všem se dá věřit. Záleží to i na ostatních, jak se chovají nebo jak moc vážně to berou. Je možné věřit lidem? To je otázka, na kterou se lidé často ptají a většinou neznají odpověď...
Sofie je milá a chytrá holka a přála si mít alespoň jednu kamarádku, protože žádnou neměla. Ve třídě Sofii všechny holky neměly rády, protože byla jiná. A tak se rozhodla, že půjde na jinou školu. Sofie byla nadšená, protože si našla ve třídě kamarádku Nikolu...