Moje babička - Vojtěch Zajíc - (GP24-KS)

Sedmnáctiletý Vojtěch s Downovým syndromem je žák speciální školy, špatně mluví a vyjadřuje se, ale moc rád opisuje text a píše sám na počítači. Jeho babička z Hradce nad Moravicí mu o svém životě vyprávěla a Vojtěch si vše sám formou dotazníku zapsal a následně i přepsal na počítači.

Jak se babičce žilo v době jejího dětství
Žili skromně a sladkosti neměli. Bylo jich 15 dětí. 11 kluků a 4 holky. Byli spokojení.

Co dělala jako dítě, co měla ráda
Jako děti pomáhali hlídat sourozence. V sobotu maminku pekla dobré buchty.

Co bylo těžké
Naškrábat velký kyblík brambory pro celou rodinu.

Jak chodili do školy
Do školy chodili 15 minut pěšky. Škola byla velká postavená po válce.

Jak museli doma pomáhat
Doma hodně pomáhali. Zametali celů dvůr, donesli uhlí a dřevo, chodili na kopřivy pro housátka. Krmili králíky. Bydleli jsme v domečku na vesnici.

Po čem toužila
Babička toužila jít do kina na pohádky. Promítalo se ve škole. Televize nebyly.

Co chtěla prožít
Starat se o děti. Nejmladší bratr byl o devět roků mladší, vozila jsem ho v kočárku. Hrála jsem si s ním.

Čím se chtěla stát
Chtěla jsem být švadlena. Nepřijali mě. Rodiče mě dali na zemědělskou školu.

Vojtěchu, žila babička jinak než ty? Chtěl bys žít jako ona? Kdo to má lepší?
Asi by se mi líbilo žít jako babička, mám rád děti, práce nevadí, pěšky do školy nevadí. Místo televize by bylo člověče nezlob se a zpívali.