Dvě knihy jednoho příběhu - Martina Javoříková - (KNZ-K4)

Když napíšete do vyhledávače, co je to přátelství, vyhledá vám to že: „se jedná o mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči sobě chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší.‘‘ Nikdo se ale nezmíní o tom, co možná někteří slyšet nechtějí.

Podle mě si lidé myslí, že pokud se k sobě budou chovat pouze ohleduplně, tak se z nich stanou nejlepší přátelé a později možná i něco víc.

Za mě v přátelství jde hlavně o to překonat hodně překážek a nástrah, aby vám ten druhý člověk plně důvěřovat. Většina se bojí přiznat si, že to není jenom o důvěře, člověk taky občas musí něco obětovat pro to, aby to přátelství fungovalo.

V pravém přátelství by se člověk neměl bát se s čímkoli svěřit, samozřejmě to ale musí být oboustranné, nemělo by to být něco jako ty pomůžeš a on se na tebe vykašle. Před pravým přítelem se nemusíš bát projevit svoje pocity, neměl by ses bát projevit svoje pocity, neměl by ses bát se před ním rozbrečet nebo se smát jako bys neměl hranic.

Přítele by ses měl zastat v jakékoliv situaci, i když je to jenom obyčejné pomlouvání, nikdo by neměl potichu sedět, když někdo pomlouvá jeho přítele. Přátelé by spolu měli být v jakékoli situaci a všechny neshody řešit spolu.

Kamarád je člověk, který dokáže zazpívat píseň tvého srdce, když ty zapomeneš slova.