Moje babička je Božena Bednářová. Svoje dětství prožila na vesnici ve Václavovicích. Měla jenom za kamarády samé kluky. Proto hráli na indiány, vojáky a také fotbal. V létě jsme o prázdninách stanovali na zahradě. Na dovolenou ani na tábor babička nejezdila...
Moje babička má 74 let. Bydlí ve Václavovicích. Vždy jezdívali pod stan do lesa a ještě k moři. Se svojí sestrou si šli hrát do lesa za dům. Vždycky, když byla s kamarády venku, hráli fotbal nebo hokej. Jednou týdně chodili na nákupy v pátek odpoledne....
Mám už jenom jednu prababičku Drážu. Narodila se v roce 1944 v Šenově. Prababička měla celkem čtyři sourozence. Bylo jich celkem 5. Byly samé holky, babička je druhá nejstarší. Prababička se musela starat o mladší sourozence...
Můj dědeček se narodil v Šumperku v roce 1949 a dostal jméno Rudolf po svém otci. Vyrůstal na statku ve vesnici jménem Bludov, která je v Olomouckém kraji. Svoje dětství strávil staráním o své sourozence a pomoci na chodu domácnosti a statku...
Do školy chodila ráda, těšila se na kamarádky. Do školy se tehdy chodilo i v sobotu, takže bylo 6 pracovních dnů v týdnu. Ve škole se psalo perem naplněným inkoustem, takže se mohlo někdy stát, že byla v sešitě velká kaňka. A k tomu se používal piják, který tu kaňku vysál...
Moje babička Věrka do svých 6 let bydlela se svými rodiči v Praze, poté se přestěhovala do Ostravy. Chodila na základní devítiletou školu. Při škole chodila na plavání a současně se učila německému jazyku. Jednou týdně se učila hrát na klavír a navštěvovala...
Moje babička se jmenuje Pavla. Narodila se v roce 1944 v období druhé světové války. I když to byla těžká doba, babička má hezké vzpomínky na dětství. Bydlela ve vesnici na velkém statku, kde bylo spoustu domácích zvířat...
Děda vyrůstal ve městě, ale nejraději vzpomíná, jak jezdívali na prázdniny na vesnici k babičce. Tam měl hodně kamarádů, se kterými vymýšleli spoustu her a lumpáren. Jezdili na žebřiňáku, někdy i na koni. Ale největší radost měl vždycky, když...
Můj dědeček se jmenuje Ivo, narodil se v roce 1959. Bydlel s rodiči a mladším bratrem v rodinném domku v Havířově. Dětství měl pěkné, všichni společně jezdili na výlety a na dovolené pod stan. Když byl malý, musel svému tatínkovi pomáhat...
Moje maminka mi vyprávěla o babičce, které je 66 let. Narodila se v roce 1955 v Ostravě-Radvanicicích v domácím prostředí, kde bydlela se svými rodiči a dvěma staršími sestrami v rodinním domě, který měli pronajatý od domácích...
Když se tak dívám na dnešní život, vzpomínám i na to naše dětství, mé a mých vnoučat. A říkám si spolu s jednou zprávou z internetu: Jak jsme to mohli přežít? Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem a se sádlem, čumáky nám pěnili na jazyku, pili jsme nápoje...
Škola od babičky byla velká, hezká. Lavice byly žluté, počmárané. Na oknech jsme měli nalepené obrázky. Na stěně visela nástěnka, o kterou se staral nástěnkář. Taky jsme měli ve třídě pokladníka, předsedu. Jednu sobotu v měsíci jsme chodili do školy...
Babička se narodila na Slovensku ve městě zvaném Nitra. Ale bydlela na vesnici zvané Ivanka. Měli velkou zahradu. A chovali hodně zvířat např. králíky, slepice, kačeny, husy. Její dědeček choval i holuby. V té době nebyly žádné mobily...
Babička, o které budu vyprávět, se jmenuje Marie a má 67 let. Narodila se v malé horské vesničce, která se jmenuje Morávka. Bydlela v dřevěném domku s rodiči, bratrem a sestrou. Její tatínek pracoval v lese. Maminka se starala o hospodářství...
Jmenuji se Sofia I. Jackson. Narodila jsem se v České republice. Mám dvoje prarodiče – jedni v Ostravě, druzí, tatínkovi rodiče, žijí v JAR. Protože jsou obojí prarodiče stejně staří, narodili se po válce. Tak mě zajímalo, jak prožívali dětství v tak rozlišných prostředích, ve kterých žili...
Kdy jsi se dědo narodil? Narodil jsem se před druhou světovou válkou, v roce 1937. Co si pamatuješ z dětství? Nejvíce si pamatuji houkání sirén, hukot motorů bombardéru, padající pumy a zbořené domy s mrtvými a zraněnými...
Babička Eva se narodila v září roku 1955 v Ostravě. Je nejmladší ze tří dětí, nejstarší byl bratr Jirka a prostřední sestra Jaromíra. Velmi brzo jim zemřela jejich maminka, o babičce teprve čtyři roky, sestře šest a bratrovi osm roků...
S babičkou si často povídáme. Hlavně teď u pletení. Babička mě učí plést a vypráví. Ráda ji poslouchám. Když byla babička malá, Její rodiče pracovali v továrně. Oba měli těžkou práci a domů chodili moc unavení. Babička mi povídala, jak moc pomáhala s bratry svým rodičům...
Když děda chodil do první třídy, byli v jedné třídě i s druhou třídou. Bylo jich 45 a učil je jeden učitel. Chodili do školy i v sobotu. To bych fakt nechtěl Děda bydlí u řeky Ondřejnice. Přímo před jejich domem byl hluboký jez. Ulice, kde děda bydlí, se jmenuje U jezu...
Když byla babička malá, dDoba byla úplně jiná. Nejdříve vás ale seznámím s mojí babičkou. Jmenuje se Terezie a je jí 62 let. Má středně vysokou a štíhlou postavu. To už stačí, teď něco o její rodině. Babička má čtyři bratry a jednu sestru. Dva její bratři jsou...
Babiččino dětství bylo pěkné. Jezdila autobusem do školy a ze školy, ale někdy chodila pěšky s kamarádkami. Měla krásné známky. Její táta byl krejčí, šil obleky. Potom byly továrny, tak musel mít jinou práci. Babička pracovala ve výstavě...
Narodila se v roce 1977. Měla jednoho sourozence. Každé ráno musela chodit do školy vzdálené asi 11 km bez dopravních prostředků. Jako malá milovala zvířata, vždycky si nějaké přinesla domů. Jednou si zamilovala malinkého hnědého pejska, který s ní byl všude...
Moje babička, když začala v roce 1965 chodit do školy, měla 6 let. V té době děti chodily do školy od pondělí do soboty. Kdy se to změnilo, tak to už si babička nevzpomíná. Učily je soudružky učitelky. Když to byl pán, tak to byl soudruh učitel...
Můj děda se narodil v Aši V roce 1949. Ve dvou letech se jeho rodiče rozešli a zůstal v péči otce. Starala se o něho celá rodina i s babičkou. Z Aše se přestěhovali do Bučovic, a byli asi rok a pak se přestěhovali do Vítkovic v Ostravě...
Babička se narodila 2. ledna 1959. Babička se vždy těšila do školy, když šla do školy, tak už uměla číst. Měli super učitelku do 5. třídy. Většina spolužáků měla školu ráda. Měli kravičku, prasata, ovce a drůbež, takže pomáhala každý den, když přišla ze školy...
Moje prababička mi vyprávěla, jak chodila do školy. Říkala mi, že jich bylo ve třídě třicet pět. Ve škole ještě neměli devátou třídu. Když někdo zlobil, tak musel stát v koutě. Moc si ze školy nepamatuje. Jako malá holka bydlela u dnešní zoolog
Můj dědeček se narodil v roce 1947 rodičům, kteří bydleli na malé vesnici. Na vesnici byl život úplně jiný než dnes. Byly školy na vesnici pro děti od první do čtvrté třídy. K výuce pro všechny žáky tenkrát stačila jedna velká třída a vyučovali se najednou žáci ze všech ročníků...
Já: Babi, jaké to bylo ve škole, když jsi byla menší?
Babička: Ve škole se mi to líbilo. Všichni jsme se znali. A o přestávkách jsme si povídaly a hráli.
Moje babička Zdeňka bydlela v Muglinově. Když jí bylo deset let, tak si pořídili jehňátko. Její maminka Edita každý den chodila krmit z láhve s dudlíkem. Babiččina sestra se jmenuje Anna. Její taťka Zdeněk choval králíky. Později měli i želvu Zuzku...
Když byla moje prababička malá, tak v první třídě počítali do sta. Psali na tabulky slovní úlohy s třídami. Bundy a mikiny si ve třídě věšeli na věšáky. Když někdo zlobil, tak ho pan učitel poslal do kouta. Když někdo zlobil více, tak musel klečet v koutě...