Kamarádství nezná hranic - Kateřina Adamcová - (KNZ-K4)

Ještě dnes si pamatuju, jak jsem kvůli Terce musela říct své učitelce klavíru těsně před vystoupením, že musím do nemocnice.

Byl to pro mě velký šok slyšet říkat v telefonu: „Haló, tady policie.” A když řekli jméno Tereza Kelišová a k tomu sanitka, vyklepala jsem se ještě víc. Měla jsem dvakrát větší stres, jelikož jsem měla právě zasednout ke klavíru na svém koncertě. Celá vyklepaná jsem učitelce řekla: „Paní učitelko, já mám teďka velký problém. Moje nejlepší kamarádka je v nemocnici a já chci jít za ní. Je to hodně důležité”. Ale učitelka řekla: „Ne! Musíš zůstat tady. Až zahraješ, tak můžeš jít, ale nejdřív vystoupení”. Byla jsem naštvaná a k tomu nervózní. Tak jsem se rozhodla, že se prostě nenápadně vytratím. Učitelka šla zrovna ohlásit moje jméno. Tak jsem vzala všechny svoje věci a zdrhla pryč. Jasně že se zamnou učitelka rozběhla, ale byla jsem rychlejší a nastoupila jsem hned do autobusu. Nemohla jsem popadnout dech.

Bylo to strašné. V hlavě jsem přemýšlela: „Co Terka? Co se jí stalo? Co se to dneska děje? Snad to stihnu”. Ale další problém byl, že jsem si nepípla kartičku, takže když tam přišel revizor, byla jsem pěkně v háji. Musela jsem mu vysvětlovat, že jsem utíkala z koncertu a že jedu za svojí kamarádkou do nemocnice. Revizor se na mě hrubě podíval a odpověděl mi: „Ale když říkáte kamarádka, tak to nebude tak akutní. Myslel jsem, že třeba jedete za svojí maminkou, nebo se stalo něco vašemu příbuznému, ale kamarádka? To není tak důležité. Takže žádné výmluvy, teď Vám napíšu pokutu.” Ale já jsem mu řekla odhodlaně: „Není tak akutní? To si pište, že je to akutní. Vy o přátelství nevíte nic, že mě tak odsuzujete? To není jenom kamarádka. To je ta nejlepší kamarádka na světě a neznám lepší holku, než je právě ona. Znám se s ní už čtyři roky a za tu dobu, i když je to krátká doba, jsem jí prokoukla tak dobře, že jsem poznala, kdo je mé druhé já. Takže Vás moc prosím, nechte mě normálně dojet do nemocnice, ať můžu pomoct svojí nejlepší kamarádce”. Revizor se usmál a opravdu mě nechal vystoupit. Utíkala jsem, co mi nohy stačily, abych byla co nejdříve u ní.  

Doběhla jsem ke dveřím s představou, že jdu dovnitř proto, protože se stalo něco mému blízkému. To byla ta nejhorší představa, když vím, jak hrozné to muselo být, když už Terka, která nikdy nebyla v nemocnici, a to se ji staly několikrát hrozné úrazy, ležela v pokoji pro těžce zraněné. Vzpamatovala jsem se, popadla kliku od dveří a běžela za doktorem zeptat se, co s ní je. Doktor mi klidným hlasem řekl: „Nebojte. Není to tak zlé, jak si myslíte. Ale zase to není tak jednoduché. Už se probrala, ale nemůže dlouho mluvit, potřebuje odpočívat. Tak prosím jen na chvilku.”

Přišla jsem k Terce na pokoj, a když jsem jí viděla ležet na té posteli celou poškrábanou se zlomenou nohou a obvázanou hlavou, tak se to všechno ve mně sevřelo. Šla jsem k ní a zeptala se: „Ahoj. Jak je Ti? Už je líp? Co se ti vlastně stalo?“ Terka celá unavená a trochu zmatená mi odpověděla: „Ahoj. Jen mě srazilo auto, ale neboj doktoři mě vyléčí. A je mi trochu líp, ale pořád mě bolí hlava a moc necítím tělo. Nemůžu se hýbat a potrvá moc dlouho, než se uzdravím. Proč jsi tak oblečená? Kde jsi byla?“ S úlevou jsem jí řekla: „No, já odešla z koncertu. Policie mi volala, když jsem měla zasednout ke klavíru, ale nemohla jsem Tě nechat samotnou. Jsi moje nejlepší kamarádka, tak jsem zdrhla učitelce. Jsem moc ráda, že jsem Tě mohla vidět.” Terka se rozbrečela, objala mě a jen mi do ucha pošeptala: „DĚKUJU. Jsi nejlepší holka, co znám.”

O několik měsíců později......

Tak už víte, co se stalo. Terka se uzdravila a teď spolu zase chodíme ven. Nedokážu si představit, že by se z toho nedostala. A proto pamatujte, pro nejlepšího kamaráda nebo jenom pro kamaráda tu vždy buďte a pomozte mu i v té nejtěžší chvíli, protože kamarádství hranic vážně nezná.