Pravá a levá noha - Markéta Životská - (KNZ-K3)

Byla jednou jedna levá a pravá noha. Patřily chlapci Pepíkovi a byly odjakživa kamarádky.

Jednou se ale přihodilo něco, co jejich kamarádství velmi poznamenalo. Pravá se velmi hněvala na levou a levá zase na pravou. Každá z nich vinila tu druhou z toho, co se stalo Pepíkovi. A co že se mu vlastně stalo? To Vám teď povím, tak poslouchejte.

Stalo se to jednou o prázdninách. Pepík se rozhodl, že pojede navštívit babičku s dědou, kteří bydleli ve vedlejší vesnici. A protože se mu nechtělo jít pěšky, rozhodl se, že pojede na kole. To, ale jak záhy poznal, byla chyba. Jak spěchal, zřejmě si špatně zavázal tkaničky a nevšiml si, že se mu na levé botě rozvázala. Šlápl do pedálů, ta neposlucha se mu dostala do řetězu a najednou bác a Pepík přelétl řídítka a skončil na zemi. Pád vypadal velmi ošklivě, ale nakonec to skončilo "jen" otřesem mozku a zlomenou pravou nohou. Celé prázdniny pak strávil v nemocnici a následně v rehabilitačním ústavu.

Celou dobu se pravá noha s levou hádaly, kdo může za to, že Pepík je v nemocnici a nemůže chodit. Pořád se jen hašteřily a ničeho si nevšímaly.

Když se hádáním unavily, pak si teprve všimly, že je Pepík smutný a pláče. Bylo jim to líto a rozhodly se, že zakopají válečnou sekeru a budou spolupracovat, aby se Pepík co nejrychleji uzdravil.

A taky se stalo. Pochopily, že patří k sobě, a pokud chtějí, aby byl Pepík šťastný, musí spolupracovat. Opět se z nich staly kamarádky. A díky tomu Pepík už za několik týdnů zase začal chodit.

Proto je důležité naučit se odpouštět, navzájem spolupracovat a pomáhat si.