Literární soutěže

Babička se jmenuje Dášenka. Žila v Odrách. Chtěla se stát učitelkou v mateřské školce. Ráda si hrála s klukama. Musela doma poslouchat a pomáhat. Měla hezké dětství a byla hodná. Musela chodit včas domů a mít dobré známky...

Babička pochází z Poruby. Žila v panelovém domě se svými rodiči a sestrou. Milan pěkné dětství. Její maminka učila v mateřské škole a tatínek na VŠB. Měli chatu v Trojanovicích, kam jezdila každý víkend a každé prázdniny...

Prababička Rozinka a její syn, děda Stáňa, žili na Valašsku a byli strašně moc chudí. Rozinka měla 8 dětí. Někteří z dětí už byli dospělí a někteří se právě narodili. Museli jíst z jedné misky, protože neměli talíře. Do školy chodili pěšky...

Když byla babička malá, nechodila do jeslí ani do školky. Ráda si hrála na písku, často jezdila na koloběžce a také ji bavilo skákání přes švihadlo. S kamarády hráli vybíjenou, skákali panáka a cvrnkací skleněné kuličky do důlku. Na prvního máje chodila do průvodu s mávátkem...

Popovídala jsem si s babičkou Evou. Když byla malá, pracovala na poli. Chovali krávy a ovce i slepice. Škole se spolu se 3 třídami učili dohromady. A ruštinu, která byla těžká. V zimě byl sníh až po pás. Na Vánoce dostala panenku...

Babička mi řekla: „Když babička chodila do školy, nebyly počítače, telefony.“ Babička chodila do školy pěšky i ze školy domů. Když babička přišla domů ze školy, tak hned musela dělat povinnosti, například: dřevo a někdy uhlí a pomáhat sadit brambory...

Bylo to po válce. Babička se narodila v Ostravě. V té době bylo málo jídla. Byla chudoba. Babička měla poddolovanou školu a propadla se - bum. Mohlo se po škole pobíhat po Ostravě...

Babička pochází ze Slovenska. Do Ostravy přišla, když se vdala za dědu. Děda byl programátor a babička učitelka. V dětství oba dva museli doma hodně pomáhat. Babička se musela starat o čtyři mladší sourozence a o domácí zvířata...

Babička bydlela ve škole, protože Její rodiče byli učitelé. V té době ještě vládli komunisti a děda hrál hokej na rybníku a měl jednu kartu Vinetua. A strašně si jí vážil a na louce hrál fotbal...

Moje babička chodila do školy v Závadě. Psalo se inkoustem. Počítalo se na velkém počítadle s velkými barevnými kuličkami. Naše oblíbená hra byla vybíjená. Často jsme chodili do přírody. Oblíbené jídlo babičky je řízek...

Můj děda bydlel v Hati. Ve třídě jich bylo více než 30 žáků. Můj děda chtěl být ekonomem a skutečně se mu ten cíl splnil. Musel v mládí pomáhat mamince. V Hati měli králíky a musel jim sekat trávu. Taky pomáhal na zahradě. Přes léto sušil seno...

Moje babička Eliška začala chodit do první třídy v roce 1950 ve Vyškově. Ve škole byli rozděleni na chlapecké a dívčí třídy obou stupňů. Společně s chlapci začala babička chodit do školy až od konce druhé třídy po přestěhování do Prahy...

Když byli babička a děda malí, neměli žádné mobily, tablety. Trávili svůj volný čas hraním her na počítači a sledování televize, ale hrou venku a čtením knih. Babička chodila do školy 3 km pěšky. Na hraní měla jen jednu malou gumovou panenku...

1-. Nebyly mobily ani počítače.
2. Televize byla černobílá.
3. Jezdily auta škody, trabanty, lady, žigulíky.

Moji prarodiče žili v úplně jiné době než já. Neměli mobily, tablety ani počítače. Museli se zabavit tím, že si více hráli venku, na honěnou, na schovku, s míčem nebo skákali panáka. Museli více pomáhat doma, třeba s vařením, uklízením nebo se starali o domácí zvířata...

V televizi byly dva programy. Pohádky hrály jen v neděli nebo o svátcích. Nebyly počítače ani mobily. Děti hrály pexeso, Člověče nezlob se, hodně se četlo a chodilo do knihovny. Děti si hodně hrály venku, nebyla auta, v zahradách nebyly bazény...

Můj děda vyrůstal v Hati, to je taková malá vesnička. Chodil tam do školy. Měl tam kamarády a jediný sport tam byl fotbal. Hrál fotbal za Hať. Staral se o zahradu, sekal dříví a králíků sekal trávu. Musel se starat o husy a past kozy...

Mým úkolem bylo zjistit od svých prarodičů, jaký měli život dříve a jaký život je teď. Správně má mít každý čtyři prarodiče, ale ne vždy tomu tak je. Já už mám pouze dvě babičky a jednoho dědečka z tatínkovy strany, ten druhý zemřel, když jsem byla ještě hodně malá...

Dnešní život je vyspělejší a uhoněnější než byl na našich prarodičů. Žilo se lépe dříve nebo v této uspěchané době? Prarodiče si musely vystačit s klasickým dopisem nebo telegramem. Dnešní mládež neumí posílat dopisy. Někteří ani neví, co to pomalu je...

Porovnání éry před a po sametové revoluci.   Před: Narodila jsem se v 60. letech minulého století a často porovnávám různé cenové rozdíly potravin i spotřebního, průmyslového, lékárenského zboží. Ceny jízdného ve vlacích, letadlech i MHD byly

Budu psát o babičce Janě, kterou mám moc ráda. Dětství prožila na sídlišti v Ostravě-Hrabůvce. Měla hodně kamarádů, se kterýma chodila ven před dům a hráli si spolu. Její maminka ji hlídala z okna. O víkendu byl čas praní...

Moje babička se narodila v roce 1960. Bydlela blízko Bělského lesa, chodila si tam hrát s kamarády. Hráli tam kuličky, na slepou bábu, krvavého dědka. Moje babička mohla jít ven, až měla hotové domácí úkoly. Úkoly si psala sama. I ze školy chodila sa

Úkol jsem napsal s babičkou, která je o 56 let starší. Neměli ani mobily, počítače ani internet. V domě, kde babička žila, byl jen jeden telefon. Jezdilo málo aut a ona po cestě počítala, kolik aut potkala, někdy i 10. Nyní má mobilní telefon každý...

Můj dědeček na své dětství vzpomíná takto: „Mé dětství bylo hezké, plné her a dobrodružství s mými kamarády. Ve škole jsme se vždy domluvili, co budeme po vyučování dělat a kam vyrazíme. V té době jsme bydleli v Porubě a naše výpravy...

Můj dědeček prožil dětství na vesnici v padesátých a šedesátých letech. Když jsem byl u prarodičů na návštěvě, dědeček začal vzpomínat a já žasl nad tím, jak moc se jeho dětství liší od mého. Do školy chodil pěšky 3 km, já mám školu za domem...

Moje babička Renata bydlí v Ostravě. Má 58 let. Ráda vzpomíná na své dětství. Ve škole se jí líbilo. Spolužáci i učitelé byli fajn. Chodila do sportovního kroužku, kroužku angličtiny a zpěvu. Také od 5. třídy hrála na klavír. Musela poslouchat své rodiče...

Babičko, Vlastičko
vzpomínej maličko.
Jak to bylo,
jak se žilo.

Narodila jsem se 4 roky po válce. Tehdy byla dost chudá doba. Pamatuji si, že byl příděl jídla i látek na oblečení na lístky, aby se dostalo na všechny. Maminka a tatínek pracovali, nastěhovala se k nám babička, která vařila a starala se o mne a bratra...

Moje babička se jmenuje Helena a narodila se v Litvínově v roce 1950 jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Když byla malá, tak nebyly hračky a hry jak teď. Babička měla jednu panenku a tu vozila v dětském vozíku na velkém dvoře statku...