Kamarádství nezná hranic - Karolína Kobzová - (KNZ-K4)

Rozhodla jsem se napsat příběh z vodáckého prostředí.

Ve vesnici Brdy žila parta kamarádů. Celé prázdniny se jen poflakovali a vymýšleli samé neplechy. Jednoho dne už je to přestalo bavit a řekli si, že by se mohli vydat na výlet. Dohodli se, že se příští den setkají na autobusové zastávce a pojedou do nedalekého města.

Už cesta autobusem byla dobrodružná, jelikož se řidič nevěnoval příliš řízení a spíše si povídal s cestujícími. Dozvěděli se od něj spoustu zajímavých tipů na místa, kam by se mohli podívat.

Když dojeli do města, vydali se do parku, kde se nacházel obrovský zábavní areál. Bylo to jedno z míst, které jim doporučil řidič autobusu. Když se unavili, sedli si na lavičku, aby si odpočinuli. Tam je vyhledal jeden starší pán, který je už delší dobu pozoroval. Představil se jako pan Alois.

Pan Alois byl důchodce, kterému před nedávnou dobou zemřela manželka. Jelikož neměli děti, chodili se často procházet do parku a sledovali mladé. Občas se s některými dali do řeči. Pan Alois v procházkách pokračoval, i když manželka umřela.

Naši kamarádi se s panem Aloisem dali do řeči. Velmi je zaujal, a tak se domluvili, že se znovu setkají za dva dny.

Při dalším setkání jim pan Alois vyprávěl o svém dětství, co všechno dělal jako kluk v jejich věku. Kamarádům se nejvíce líbilo, když jim vyprávěl, jak sjížděl řeky se svými kamarády.

„To je prima nápad“, pomysleli si kamarádi, „to je přesně to, co hledáme.“ Po příjezdu domů se hned zeptali rodičů, jestli by jim nevadilo, kdyby jezdili na řece, a začali hledat informace o tom, co je třeba znát.

Jako začátečníci si vybrali snadnou řeku pro sjíždění. Ale ouha, i tato řeka měla svá úskalí. Museli překonat pár jezů. Řekli si, že se nezaleknou a zkusí to.

Půjčili si lodě, pádla a vesty a rozdělili se po dvojicích. Ze začátku trochu bojovali s ovládáním lodí. Ať dělali, co dělali, lodě pluly, kam chtěly. Po nějaké době jim to začalo jít. Nakonec na to přišli.

Pluli po řece, smáli se, stříkali na sebe vodu a dělali další kraviny. Pak přišel druhý problém. JEZ!

I když se doma dívali, jak jezy sjíždět, zpanikařili. První loď už byla blízko jezu a proud byl silný. Navedl loď na jez.

Ostatní kamarádi stihli dorazit k břehu před jezem a vytáhli lodě. Viděli, jak první loď najela na jez, a tak se utíkali podívat, co se děje. Viděli ale pouze prázdnou loď, se kterou si pohrával válec pod jezem.

Většina kamarádů pospíchala dolů pod jez, ale dva zůstali nahoře, aby upozornili ostatní lodě na to, aby jez nesjížděli.

Mezitím pod jezem zavládl chaos. Nikdo nevěděl, co dělat. Už začínalo podléhat panice.

Naštěstí válec po chvilce jednoho kamaráda vyplavil a kamarádi ho vytáhli na břeh. Byl otřesený a zmatený, ale naživu. Po druhém kamarádovi jako by se zem slehla.

Pak uviděli, jak se ve válci něco mele. Všimli si záchranného kruhu a hned pro něj běželi.

Jelikož byl Adam nejlepší plavec, skočil do válce i se záchranným kruhem na laně. Ostatním kamarádům připadalo jako věčnost, než se Adam vynořil i s Davidem v bezvědomí.

Táhli za lano a oba vytáhli. Jenže David nedýchal. Zavolali na linku první pomoci, kde jim řekli, co mají dělat. Čekali na příjezd sanitky a mezitím se pokoušeli Davida oživit. Byla to nejdelší chvíle jejich života.

Sanitka přijela za chvíli, naložila Davida do vozu a s hlasitým houkáním odjela. David strávil dva měsíce v nemocnici, kam ho kamarádi chodili často navštěvovat.

Na prožitý zážitek však nevzpomínali moc rádi. Byl to nejhorší den jejich života. Vždyť mohli přijít o svého dobrého kamaráda!