- Úvod
- Soutěže
- Literární soutěže
- Až já budu velká, tak… - Monika Šťavová (JLB-K4)
Píše se rok 2019 a jako každý teenager v dnešní době držím mobilní telefon a placem rychle kroutím nad jasně svítícím displejem s reklamami, texty plných prázdných slov a s fotografiemi spolužáků s prázdnými úsměvy na tvářích. Takto každý z nás prokrastinuje okolo tří hodin denně. Jsem jen další z řady dnešní generace, jemuž otupěl mozek a všechny smysly. Smysl pro cit, empatii, to vše budou v brzké době historismy. V budoucnu je i možné, že zmizí sociální interakce z našich životů i v podobě pomluv a nadávek. Ano, naši budoucnost v tomhle ohledu nevidím růžově, ale to nevadí, nejdůležitější pro mě v budoucnosti jsem já sama.
Jako malá holčička hrající si na schovávanou s dětmi ze sídliště jsem měla v hlavě spoustu snů, které vždy končily u jednoho primárního snu. Tento sen se pomalu stává skutečností a já zjišťuji, že to není výhra. Vždy jsem chtěla být velká, abych mohla spát s kamarádkami na chalupě, abych mohla chodit sama nakupovat, abych měla kluka, to vše a mnoho dalších důvodů mě nutily se těšit na budoucnost. Co z toho se splnilo? Troufám si říci, že nic, kromě toho, že nyní bych se chtěla vrátit do dětství. Kluka stále nemám, na chalupě jsem s kamarádkami zatím nepřespávala a na nákup se mi častokrát nechce.
Nyní, při zamyšlení o svých současných velkých snech o budoucnosti začínám chápat, v čem tkví snění. Nejvíce si přejeme věci a vše, co nemůžeme mít dnes, čeho častokrát i nelze dosáhnout, naše tajná přání jsou mnohdy společná s přáními ostatních. Například většina lidí si přeje veliký dům, mnoho peněz a milujícího partnera. Jsou i výjimky, výjimeční lidé, kteří vědí, co je v životě důležité, přejí si láskyplný domov, rodinu, zdraví, mír…
Zvedla jsem svůj zrak od zářící krabičky ležící v mé dlani. Své oči jsem nasměrovala směrem k oknu, za křišťálovým sklem jsem pozoroval rodinku sýkorek. Co chci, až budu velká, chci být zdravá. Při této myšlence jsem odhodila mobil, vyskočila na nohy, rozrazila dveře domečku a vyrazila jsem ven do krásné tiché přírody na čerstvý vzduch.
Zapomeňme všichni na minulost, na nedosažitelnou budoucnost i na nevlídnou současnost, pokud chceme mít lepší pozdější život, musíme pro to dělat něco teď. Současnost mění budoucnost.