Příběhy naší rodiny - Vendula Madurová - (RH-K2)

Všichni víme, že rodinka není jenom o poskytování si lásky a podpory. Mezi sourozenci a dokonce i mezi rodiči občas panuje hádka, ale jen taková malá, která neškodí, spíš je k zasmání. Vznikají z toho pak některé neuvěřitelně vtipné situace. Děti, a dokonce i dospělí se mohou někdy chovat tak, že je nemožné odolat smíchu svými vtipy, ale i trapnými situacemi.

Jedno krásné slunečné odpoledne jsem se s rodinou vydala navštívit zoologickou zahradu v Ostravě. S rodiči tam chodíváme často. Při procházce zvířátek jsme se zastavili do pavilonu koz, kde jsem se svou malou roční sestřičkou a mamkou šla nakrmit kozičky. Já jsem si vyhlídla kozičku, která se schovávala u své maminky kozy, ale nenechala se pohladit ani nakrmit, tak jsme šly za dalšími, abychom je mohly nakrmit. Mamka měla sestřičku na rukách, jelikož se jich bála a v ruce držela krmení. Já jsem postupně krmila kozičky, když se najednou před mamkou objevil kozel, který na ní skočil, jelikož viděl, že má v ruce krmení, zašpinil ji kalhoty a tričko svými kopyty a svou silou jí shodil na zem, a přitom se vysypalo krmení. Já jsem se rozplakala, že už nemám čím krmit kozy, jelikož to kozel sežral. Mamka, když se zvedala zjistila, že si sedla ve světlých kalhotách do hovínek od koziček. Vzala to s úsměvem a z pod kočárku si vytáhla mikinu, kterou si ovázala kolem pasu. Tahle nehoda nikoho neodradila pokračovat v procházce po zoologické zahradě. Pokračovali jsme dál k šelmám a opičkám. Když jsme došli k pavilonu opic, viděli jsme, jak se opička natahuje přes plot k chlapečkovi, který měl v ruce banán. Opice ječela na celý pavilon, jelikož chtěla ten banán. Navštívili jsme další pavilon, a to pavilon hrochů. V pavilonu byli vidět dva hroši, samice byla ve vodě a samec venku. Samice se chvílemi vynořovala a zase ponořovala do vody. Nejradši máme pavilon slonů, kde chodíme na ukázky cvičení a krmení. Když jsme došli až na konec zoologické zahrady k výběhu žiraf a zeber, tak vedle nás stála paní s dvěma malými dětmi, která jim řekla: „Děti dívejte, tam je kůň v pyžamu“. Rodiče se začali smát a od té doby, co vidíme zebru, tak také říkáme, že tam je kůň v pyžamu. Odpolední vycházka se vydařila i s vtipnými scénami a já jsem se těšila na další setkání se zvířátky. Sestřička už vyrostla a koziček se už nebojí.

Jednoho krásného večera nám tatínek slíbil k večeři palačinky, a tak jsme mu pomáhali s přípravou, aby to měl rychlejší. Pár palačinek už měl hotových, když najednou pronesl: „Teď vám ukážu, jak se vyhazují palačinky“, a tak jednu vyhodil a ona se přilepila na kuchyňskou linku a zůstala tam viset. Začaly jsme se smát, že takhle se to asi nedělá a další palačinku už nevyhazoval. Flek na lince byl ještě pár dnů, než se to dalo odmastit.

Byl letní den a praděda se rozhodl nalakovat štít střechy na chatě. Děda si připravil žebřík, který opřel o štít a poprosil někoho o jištění žebříku, jelikož to bylo z kopce, tak aby nespadl. Praděda musel být u toho, a tak se postavil k žebříku a říká: „Jistím tě.“ Ostatní jsme seděli na lavičce pod chatou a pozorovali je. Praděda místo, aby držel žebřík směrem do kopce, tak jej držel z opačné strany a omylem se o žebřík opřel a děda ze žebříku spadl a vylil si lak na hlavu. Naštěstí to nebyla velká výška, takže se mu nic nestalo, jen dědovi ztvrdly vlasy na hlavě, když mu je babička polila kýblem se studenou vodou.

S rodinou zažívám různé situace a zážitky, občas i vtipné, na které nikdy nezapomenu a které si občas při rodinných oslavách připomínáme, jelikož už pradědeček a dědeček nejsou mezi námi.