Moje babička Terezie - Laura Léblová (GP-K2)

Když byla babička malá, dDoba byla úplně jiná. Nejdříve vás ale seznámím s mojí babičkou. Jmenuje se Terezie a je jí 62 let. Má středně vysokou a štíhlou postavu. To už stačí, teď něco o její rodině.

Babička má čtyři bratry a jednu sestru. Dva její bratři jsou starší a dva mladší a sestra je starší. Babiččina mamka ještě žije, ale babiččin otec již nežije.

Když babička začala chodit do školy, tak neměli žádné auto, takže všude chodili pěšky. Jídlo všem dětem vařila mamka (má prababička), protože školní jídelna byla moc drahá. Když jsem u toho jídla, tak hned napíšu, že v obchodech nebylo žádné ovoce, maso a ani třeba šunka.

Přes týden měly děti za úkol se pouze připravit do školy. O sobotách ale měly všechny děti rozděleny domácí práce. Kluci museli umýt a naleštit všechny boty, také vyčistit prádelnu a sklep, zamést cestu a chodníky. Holky museli umýt nádobí, povysávat, utřít prach, umýt dveře a také povytírat. O nedělích všichni chodili do kostela na mši a dále nemohli nic dělat, protože slavili křesťanský svátek.

Elektroniku neměli žádnou kromě televize, která byla černobílá, a rádia. Doma si topili jen pomocí kámen, když někdo zatopil uhlím. V domě nebyla koupelna, a proto museli všichni chodit ven.

Když bylo babičce kolem 10 let, tak její otec dostal práci v zahraničí, to bylo na tu dobu velice nezvyklé. Za našetřené peníze si po nějakém čase mohli dovolit zaplatit novou koupelnu a také záchod. Na auto si však nikdy nenašetřili. V menším městě byla jen dvě auta, proto když někdo potřeboval do nemocnice, tak museli přemluvit jednu z těchto rodin, aby je tam odvezli.

Rodina byla na dovolené pouze jednou, a to bylo v Německu, hlavně proto, že u nás vládl komunistický režim, ale i protože si to nemohli dovolit. Bohužel měli i přes léto každý den povinnosti, museli chodit každé ráno na sběr malin, které prodávali do obchodu, aby měla rodina více peněz.

Když se nad tím tak zamyslím, pak ten život byl úplně jiný. Laura