Jak jsme to mohli přežít? - Viktorie Bulavová (GP-K2)

Když se tak dívám na dnešní život, vzpomínám i na to naše dětství, mé a mých vnoučat. A říkám si spolu s jednou zprávou z internetu: Jak jsme to mohli přežít?

Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem a se sádlem, čumáky nám pěnili na jazyku, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli potíže s nadváhou, protože jsme byli pořád venku, v pohybu a aktivní.

Pět nebo šest nás klidně dělilo o jednu limonádu. Pili jsme z jedné skleničky a nikdo neonemocněl. Na kolech se jezdilo bez helmy, pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů, a ne minerálky ze sterilních lahví.

Směli jsme ven pod jednou podmínkou, že budeme do tmy doma. Neexistovaly mobilní telefony a nikdo moc nevěděl, kde jsme a co děláme.  Rodiče nás honili domů a ne z domova ven.

Večer jsme mohli jít beze strachu do kina nebo do cirkusu. Kluci hráli fotbal třeba na jednu bránu, a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se svět.

Jak jsme to mohli přežít? Možná, že dnešní děti řeknou - nuda. Ale řekněte, nebyli jsme šťastní?