Vyprávění o babičce - Marie Pastušková (GP-K2)

Moje maminka mi vyprávěla o babičce, které je 66 let. Narodila se v roce 1955 v Ostravě-Radvanicicích v domácím prostředí, kde bydlela se svými rodiči a dvěma staršími sestrami v rodinním domě, který měli pronajatý od domácích, jak se tenkrát říkalo majitelům. Její tatínek byl krejčí a maminka uklízečka na šachtě.

V té době ještě neměli moderní techniku jako jsou mobily, počítače a ani televizi. Bavila se tím, že chodila ven s kamarády a s nimi i obědvala venku na zídce, hráli hry s míčem, skákali přes švihadlo, četli kmihy, učili se jezdit na kole.

Do školy chodila s aktovkou, v té nosila učebnice, sešity, psací potřeby, přezůvky a svačinu, kterou mohli i zakoupit ve škole např. sladké rohlíky a mléko. Seděli v dřevěných lavicích a ve školní lavici, měli kalamář s inkoustem, do kterého namáčeli pero, v první třídě psali jen obyčejnou tužkou. V zimě chodila do školy ve sněhových závějích a cesta jí trvala minimálně 20 minut.

Na zimu musela s rodinou uklízet do sklepa uhlí a naštípat dřevo do kamen, aby měli teplo, neměli ani teplou vodu, museli si ji nahřát na mytí i praní. Pralo se ručně na valše a sušilo se na půdě v domě. Na záchod museli chodit do kadibudky na zahradu a museli se utírat novinovým papírem. Na podzim přebírali brambory na uskladnění do sklepa.

Byl omezený výběr potravin, např. nedostatek ovoce, které se mohlo zakoupit i ve škole. Pro mléko se chodilo s baňkou na mléko do mlékárny. Samoobsluhy taky ještě nebyly, byl jen pultový prodej.

Přesto všechno měla babička krásné dětství a nic by neměnila.