Dědovo dětství - David Kaprálek (GP-K2)

Můj dědeček se narodil v roce 1947 rodičům, kteří bydleli na malé vesnici. Na vesnici byl život úplně jiný než dnes. Byly školy na vesnici pro děti od první do čtvrté třídy. K výuce pro všechny žáky tenkrát stačila jedna velká třída a vyučovali se najednou žáci ze všech ročníků. Žáci se vůbec nerozdělovali podle tříd. A učitel tenkrát zvládl výuku všech předmětů najednou s tím, že děti seděly v lavicích podle ročníků.

Také po škole si hráli na vojáky. Kluci hráli fotbal. Všichni dohromady hráli vybíjenou A volejbal. Populární byly soutěže hasičů, můžu a žen jednotlivých vesnic v rámci okresu. Podobné to bylo i ve fotbale. V té době se museli rodiče poslouchat na slovo. Když si ale děti splnily povinnosti, mohly běhat po celé vesnici, hrát na vojáky a lézt po stromech. Nebyly žádné mobily a počítače, ani drogy. Rodiče se o své děti nebáli.