Babiččino dětství - Barbora Tomíčková (GP-K1)

Moje babička Renata bydlí v Ostravě. Má 58 let. Ráda vzpomíná na své dětství. Ve škole se jí líbilo. Spolužáci i učitelé byli fajn. Chodila do sportovního kroužku, kroužku angličtiny a zpěvu. Také od 5. třídy hrála na klavír.

Musela poslouchat své rodiče. Doma měla za úkol umývat boty, mýt nádobí a vynášet koš. Odpoledne chodila každý den ven. V létě s kamarády hrála vybíjenou, prostředníka, školku s balónem nebo švihadlem. V zimě za domem bylo kluziště a velký kopec. Bruslila a tankoval.

Na filmy a pohádky musela jít do kina. Televize hrála černobíle a pořady pro děti byly jen v neděli dopoledne. Přečetla spoustu knížek. Pěkně kreslila. Její obrázek Šeřík byl vystaven v Praze. O víkendu jezdívala ke své babičce na vesnici. Pomáhala jí. Chodila na nákup, sbírala ovoce ze stromů, krmila slepice, králíky i prasátka. V zimě nosila dřevo na topení ze stodoly.

S rodiči jezdila každý rok na dovolenou. Jednou byla letadlem i u moře v Německu. Přála si mít hodného manžela a dvě děti. Kluka a holku. To se babičce splnilo. Odmalička jsi doma hrála na paní učitelku. Nevěděla, že opravdu paní učitelkou bude.