Bylo to na Velký pátek. Venku bylo ještě chladno a z blízkého kostela se ozýval zpěv pašijových písní. Mladá žena s dítětem na ruce pásla na svahu Landeku krávu. Pocházela z nedalekého doškového domku. Když tak zamyšleně přemýšlela o své bídě a choulila své dítě stále více k sobě, aby mu ani trošičku zima nebyla, zaslechla za svými zády podivný hluk.
Jak z podání našich předků víme a jak bylo nám zvěstováno z dochovavších se pověstí, dostal prý Koblov své jméno od toho, že se utvořil na té části panského pozemku, naněmž se dříve panské kobyly pásly. Byly to rozsáhlé louky a pastviny, které sloužilychovu koní – kobyl, tzv. kobylí pole.
Mužský hlas se však neustále přibližoval."Petře! Tomáši! Kde jste? Ozvěte se!" Kluci se ale zcela nepochopitelně ještě více rozběhli, a to úplně opačným směrem.
Byl jednou jeden dům a v tom domě žily myšky. Myší kluci. V tom domě žila také rodina Kudrnových: táta Pavel, máma Klára a dcery Verča a Katka. Maminka a tatínek nevěděli o myších klucích vůbec nic. Ale za to Katka s Verčou jim daly i jména, byly to jen mláďata.
Za devatero horami a devatero řekami a hlubokými lesy, tedy někde v daleké dáli, žijí lidé. Staví si svá rozličná obydlí, ve kterých se ukrývají zpočátku jen před zimou, deštěm, silným větrem nebo naopak velikým horkem a rozpáleným sluncem.
Člověk se odnepaměti vyvíjí a s ním i jeho hodnotový žebříček, chování, morální zásady. O tom nelze pochybovat. Tak je to prostě dáno. Přemýšleli jste ale někdy o tom, jestli se vyvíjí také Bůh?
Velikonoce, veliká noc, jsou nejen oslavou příchodu jara, ale také vrcholem liturgického církevního roku, podle kterého jsou tyto svátky vzpomínkou na umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vyvinuly se z židovského svátku pesach, který se podle židovského kalendáře slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu.
Každá neděle v postní době před Velikonocemi má své jméno. Poslední neděle před tzv. pašijovým týdnem (pašije jsou čtení z Nového zákona o umučení Krista) se jmenuje Květná neděle nebo také Palmová (Palmare). Tato neděle je vzpomínkou na slavnostní vjezd Ježíše Krista na oslíkovi do Jeruzaléma.
Škaredá středa je údajně den, kdy Jidáš za 30 stříbrných zradil a prodal Krista. Také se jí říkalo sazometná, protože se měly čistit kamna a komíny, vymetaly se tedy saze. Na škaredou středu stloukaly pilné hospodyně máslo a přepuštěné je pak dávaly do kostela na svícení. Četly se pašije sv. Lukáše.
Zelený čtvrtek je proto zelený, protože už v tento den se lidé měli postit, nejíst maso, ale pouze zeleninu. K obědu muselo být něco zeleného, např. salát z kopřiv a jiskérek – sedmikrásek (říkalo se jí také chudobka nebo širotka nebo huši kvitko).