Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je proto zelený, protože už v tento den se lidé měli postit, nejíst maso, ale pouze zeleninu. K obědu muselo být něco zeleného, např. salát z kopřiv a jiskérek – sedmikrásek (říkalo se jí také chudobka nebo širotka nebo huši kvitko). Sedmikráska je zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví slezských babiček: „jak teho je moc, to mřu džeči“.

Na Hlučínsku se vařily na Zelený čtvrtek kopřivy (pokřyvy) se zelím (na památku Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě), někde také zelený hrách. V tento den se slaví „Poslední večeře Páně“, na které Ježíš ustanovil sv. přijímání. Lidé tedy chodívali na sv. zpověď, aby se mohli večer při slavnostní mši svaté zúčastnit i sv. přijímání. Večer také tzv. „odlétají zvony do Říma“, to znamená, že zvonění zvonů v kostelích umlklo a děti místo nich ohlašovaly řehtačkami svítání, poledne, svatý večer až do Bílé soboty. Na Zelený čtvrtek večer se chodívali lidé také modlit do zahrady a líbali zem na památku Ježíše klečícího a modlícího se v zahradě, zatímco apoštolové usnuli.

Utrpení Krista začalo Jidášovou zradou. „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.

Jaké byly další zvyklosti našich předků na Zelený čtvrtek?

Tak například bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli. Hospodyňky měly dále pokropit svěcenou vodou z nového hrnečku slámy z obilí jako ochranu proti čarodějnicím. Také vstávaly časně zrána, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí pak každá odnesla na nejbližší křižovatku cest. Pověra měla zaručit, aby se v domě nedržely blechy, švábi, pavouci a jiná havěť. Nečisté síly se zaháněly chřestěním klíčů (řehtaček).

Pekly se jidáše, které se měly potřít medem nebo citrónovou polevou a ochránit tak před nemocemi. Jidáše mají tvar stočeného provazce. Uhlíky ze spálených jidášů se házely na pole, aby červi neškodili cvikle (červené řepě).

Jakékoliv jiné pečivo namazané medem a snědené v tento den před východem slunce chránilo prý před uštknutím hadů a před žihadly vos po celý další rok. Před zimnicí a bolestmi zubů vás mohlo ochránit sedm kočiček ze zlatobýle (ranní vrby), utržených na neděli Květnou nebo na Zelený čtvrtek. V tento den se také mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.