Petr Bezruč - 150 let - K3: Miluše Holubová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

LUCČIN PŘÍTEL

Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Lucka.Milovala každou živou duši a měla velkou lásku k přítomnému světu. Měla samozřejmě také rodiče, ale ti byli hodně zlí, nesnášeli žádnou živou duši a tím pádem neměli rádi ani svou dcerku Lucku.

Jednoho dne se Lucka rozhodla, že si vyjde na takovou malou procházku vesnicí. Šla po chodníku a najednou na ulici potkala ležícího a zároveň oslabeného tuláckého policejního psa. Lucce ho bylo líto a tak se rozhodla, že s ním chvilku pobude. Když s ním chvilku pobyla, rozhodla se, že si psa pohladí. Jenže tím háčkem bylo, že pes měl na hrudi malou, ale celkem hlubokou ranku.

Právě natahovala ruku přímo k rance na hrudi a dotkla se jí. Pes na to okamžitě zareagoval tím způsobem, že vyskočil na Lucku, pokousal ji a podrápal, zvedl se a utekl. Lucka vstala celá od krve, hlubokých ran a drápanců. Trochu si pobrečela a odešla se slzami v očích domů. Doma to svým rodičům pověděla, ale ti to nijak neřešili. Je sedm hodin večer a rodiče poslali Lucku spát. Odešla po schodech nahoru do svého pokoje. Vyšla prvních pár schodů a najednou se jí hrozně zatočila hlava, podlomily nohy a padala ze schodů.

Byla to obrovská rána a přiběhli její rodiče. Podívali se na dcerku ležící na zemi. Tatínek k ní poklekl a oslovil ji, aby zjistil, zda je při vědomí. Lucka při vědomí nebyla a tak zavolali záchranku. Ta přijela do pěti minut a okamžitě Lucku přivezla do místní nemocnice. Tam se jim podařilo přimět ji k světu, ale pár věcí se jaksi změnilo. Lucka se začala tak trochu povahou podobat svým rodičům.

Tím nastaly všechny problémy. Lucka se hrozně změnila v tom, že nesnášela psy. Bylo to z toho důvodu, že ji ten pes pokousal a z toho měla velké trauma. Takže Lucka už není takový andílek, ale trochu jiná osoba.

Byl krásný letní sluneční den a Lucka si opět vyšla na malou procházku vesnicí. Šla po stejném chodníku jako předtím a opět tam ležel ten pes.Lucka okamžitě začala „plašit“ a klepat se. Jak se chystala odejít, pes se zvedl, nakráčel si to pár kroků směrem k ní a posadil se před ni. Děvče se přestalo klepat a zachovalo klid. Pes jí podal svou tlapku a tak hrozně roztomile se na ni podíval, Lucka se na něj také podívala a pousmála se.

Najednou jakoby se jí rozzářilo srdce a začaly padat slzy radosti. Měla takový pocit, jakoby se jí ten pes omlouval. V jeho očích viděla velký smutek, za to co provedl. Jelikož Lucka už odmalička byla velká milovnice živých duší, psovi to odpustila.

A od té doby, se z Lucky a pejska se stali NEROZLUČNÍ PŘÁTELÉ. Pejsek ji doprovázel, kam jenom šla, ať už do obchodu, nebo do školy, prostě kamkoliv. Byla hrozně šťastná, že se s pejskem opět usmířila a navíc to byla jediná živá duše, která ji měla ráda. No a tak to dopadlo, že Lucka milovala všechny pejsky, jaké jenom potkala. TAK TOMUHLE SE ŘÍKÁ LÁSKA K PEJSKŮM!