Je den smrti Ježíše Krista na kříži, vztyčeném na hoře Golgotě (Kalvárii). Tento den je podle starých zvyklostí a pověr velmi magický a spjatý s mnohými kouzly. Na Veliký pátek již před východem slunce se lidé umývali v řece či v potoku nebo jen „v lavoru“ na dvoře a modlívali se za ochranu před nemocemi.
Bílá sobota byla dnem vzkříšení a posledním dnem půstu pašijového týdne. V obydlích byl už dokončen velikonoční úklid. V podvečer na Vzkříšení chodívaly kolem kostela průvody, v Moravské Ostravě kolem náměstí, v čele s knězem, nad nímž nesli ministranti baldachýn.
„To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech.
Boží hod velikonoční – neděle - patří dodnes k největším svátkům.
Velikonoce bývají dodnes ukončeny starým pohanským zvykem - šmigrustem. Mládenci polévali děvčata vodou nebo také levnou voňavkou a obyčejně je „vypráskali“ karabáčem. U těchto návštěv provolávali: „Nemáte-li tu něco plesnivého nebo ospalého a lenivého, nechejte si to občerstvit!“
Dochovaly se 4 různé způsoby: vajíčka rýsovaná, malovaná, okrašlovaná nebo pouze barevná, nejčastěji červená.
Jidáše, mazanec, špenát z mladých kopřiv a velikonoční beránek z piškotového těsta...
Noc před prvním májem má nejen jeden, ale hned několik názvů. Křesťané ji nazývají filipojakubskou nocí, v souvislosti s rejem čarodějnic hovoříme o Valpuržině noci, staří Keltové slavili v tuto noc svátek ohně Beltain.
Tato noc je magická, plna čar a kouzel.
Úkolem každé správné hospodyně i hospodáře bylo připravit se na tuto noc tak, aby mohl být ochráněn nejen všechen jejich majetek, tedy dům, dobytek i hospodářství, ale také oni samotní. Dveře domu měly být označeny křížem, dům měl být vykropen svěcenou vodou.
S láskou je sice spojován především prvomájový večer, tradiční „lásky to čas“, ale již keltský Beltain byl tradičním svátkem milenců, kteří se vzájemně obdarovávali věncem, a to opět z březového proutí. Mělo to údajně stejný význam jako dnešní výměna zásnubních prstýnků.
Těmto svátkům se říká také letnice nebo rozálie (podle růží). Slaví se vždy sedm týdnů po Velikonocích (50 dnů), deset dnů po církevním svátku Nanebevzetí Páně. Latinský název Letnic je Pentec ostec, což znamená padesátý den velikonoční slavnosti.