Svatodušní svátky

Těmto svátkům se říká také letnice nebo rozálie (podle růží). Slaví se vždy sedm týdnů po Velikonocích (50 dnů), deset dnů po církevním svátku Nanebevzetí Páně. Latinský název Letnic je Pentec ostec, což znamená padesátý den velikonoční slavnosti. 

S čím je spojen svátek Letnic? Slaví se na památku seslání Ducha svatého. Tyto svátky jsou považovány za vyvrcholení Velikonoc a obyčejně, tak jako všechny křesťanské svátky, mají souvislost také s tradicemi předkřesťanských zvyků. Například již kronikář Kosmas píše r. 1092 o knížeti Břetislavovi II., že vyháněl ze země čaroděje, věštce a pohanské hadače a vykořenil také „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali…“

V tento den, na svatodušní pondělí, bylo zvykem poprvé vyvádět dobytek na pastvu. Pastýři se na to vždy těšili, protože to bylo spojeno s tradicí smažení (škračení) vajíček. Pasáci dobytka měli totiž v tento den jediné volno v roce a dostávali od hospodyně ošatku vajec, od hospodáře kus špeku. Vyšli tedy s kamarády za ves a tam na ohni smažili smaženici. Dosyta se najedli a napili a večer se pak vraceli ke své práci. Později byl tento zvyk spojen se zdobením proutků vaječnými skořápkami.

Pozor na pověru - pokud větvičky, utržené na svatodušní svátky (v neděli či v pondělí) ve vodě uvadly či uschly do svátku Božího těla, měl v tomto roce někdo z rodiny umřít.