Noc před prvním májem - Filipojakubská noc

Noc před prvním májem má nejen jeden, ale hned několik názvů. Křesťané ji nazývají filipojakubskou nocí, v souvislosti s rejem čarodějnic hovoříme o Valpuržině noci, staří Keltové slavili v tuto noc svátek ohně Beltain.
Tato noc je magická, plna čar a kouzel. Země a příroda se již naplno probouzí k životu, a pradávná životadárná síla v podobě ohně nemá v tuto noc pouze očistnou a ochrannou moc, ale je naplněním plodnosti a životní síly. Oheň „nespaluje“ pouze neduhy a choroby, ale také nečisté a temné myšlenky, které nedávají průchod novému a čistému životu. Také proto se v tuto noc zapalují ohně na zvlášť připraveném posvátném ohništi, a to dřevem z devíti typů stromů. V domácích krbech se naopak ohně uhasily a až s příchodem nového dne se zapálily nové.

Ohňům je zasvěcen pradávný keltský svátek plodnosti Beltain. Kolem ohně se pořádaly tance ve směru hod. ručiček, tj. "podle Slunce", spojené s přeskakováním ohně. Dýmem se prováděl také dobytek, aby i on byl očištěn a chráněn a aby tak i jeho plodnost byla zajištěna.

Filipojakubská noc

A proč filipojakubská noc? Podle staré pověsti se sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách ukrývali před Židy. Byli však právě v této noci vypátráni v jednom domě, ve kterém spokojeně spali. Ani Židé neměli chuť přepadnout je v noci, proto si dům označili zelenou haluzkou - ratolestí tak, aby jej za svítání lehce rozpoznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou haluzku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a jim se tak podařilo šťastně utéct. Proto se ještě donedávna jako připomínka této události zdobívaly večer před sv. Filipem a Jakubem vrata domu zelenými haluzkami (např. na Hlučínsku).

Slet čarodějnic

K noci se však dnes váží především mnohé pověry o čarodějnicích, spojené s jejich rejem, sletem a nakonec i s jejich upálením. V souvislosti s čarodějnicemi je tato noc nazývána také jako noc Valpuržina, chápaná jako původně germánský středověký svátek jara a probuzení přírody. Bůh temnoty, ovládající přírodu v zimním období, se stahuje do podzemí a na zemi začíná vládnout žena - bohyně života a lásky. Všechny ohně v domech se podobně jako v případě keltského svátku zhasínaly, ty plály jen na návrších. Za svítání nového dne, tedy 1. května, se zažíhaly nové ohně, jejichž plameny měly obnovit celý svět.

Podle pověstí se o Valpuržině noci shromažďují na rozcestích a návrších ke svému sletu čarodějnice, ježibaby, strigy, bosorky a jiné ženštiny obdařené magickou mocí. Poté se rozletí na košťatech po okolí, aby škodily nejen lidem, ale také dobytku i mladé zeleni, a tím i budoucí úrodě. Mnoho lidových obyčejů, spojených s posledním dubnovým dnem je vedeno snahou ochránit nejen sebe, ale také svůj majetek a dobytek před jejich nekalými rejdy. Jak vypadal takový čarodějnický slet? Čarodějnice samotné se prý natíraly kouzelnými mastmi, které pomáhaly jejich letu na koštěti. Ze svého středu si zvolily čarodějnickou královnu sletu, která vládla hostině a „čarodějnickému kolu“, které se tančilo pozpátku. Hostina byla připravena nejen z lákavě vypadajících jídel, která však byla bez chuti a nezahnala hlad, ale nechyběl ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se o svém reji libovolně proměňovaly v různá zvířata, např. ve vlky a psy.