Cesta pro jídlo - Oliver Štrunc - (GP24-K4)

Vždycky, když slyším německou píseň s názvem Erika, kterou měli v oblibě němečtí vojáci za 2. sv. války, vzpomenu si na příběh, který mi vyprávěla moje maminka o své babičce. Tento příběh se odehrál za 2. sv. války asi v roce 1942, kdy moje prababička Drahoslava měla asi 23 let a měla před svatbou s mým pradědečkem. 

Za 2. sv. války měli lidé obecně nedostatek jídla. Potraviny a další předměty byly na lístky nebo nebyly vůbec, proto někteří lidé jezdili na venkov, kde si obstarali jídlo pro svou rodinu od svých přátel a známých. Podobně to dělala tu a tam moje prababička. Jednoho dne vyrazila do Silůvek u Brna, kde měla kamarádku. Ta jí dala pro rodinu maso, máslo a vajíčka. Prababička se s naditou taškou spokojeně vracela zpět do Brna a v tom zaslechla, jak se vlakem nese zpráva, že v Brně na hlavním nádraží probíhá důkladná kontrola zavazadel Gestapem. To nějak zvládnu, pomyslela si prababička, když vjížděla do stanice. 

Vlak zastavil na perónu. Babička vystoupila z vlaku, ohlédla se neohroženě kolem sebe a namířila si to přímo k hlídce Gestapa. V tom ji zastavil německý voják. „Wie heißt du?“ zeptal se německy voják. V babičce byla malá dušička, krve by se v ní nedořezal. Vzpomněla si na oblíbenou píseň německých vojáků a pohotově odpověděla: „Erika.“ Prababička byla velmi krásná, měla blonďaté vlasy a velké modré oči a německému vojákovi se okamžitě zalíbila. Místo kontroly se nabídl, že jí s těžkou taškou pomůže. Tašku jí vzal a přes kontrolu zavazadel pronesl až před brněnské hlavní nádraží. „Můžu vás doprovodit?“ zeptal se německý voják, když přijížděla prababiččina tramvaj. Protože babička nevěděla, co má dělat, nesměle přikývla a nastoupila s vojákem do tramvaje. Co teď? Jak se ho mám zbavit? Nesmí přece vědět, kde bydlím! Honily se hlavou prababičce myšlenky. Německý voják se jen zamilovaně usmíval. 

Nakonec babičku napadlo chytré řešení. Vystoupila o zastávku dřív, a když ji voják chtěl doprovodit domů, vymluvila se, že by dostala od svého otce vyhubováno, protože se schází s cizími muži. Babička si tedy s německým vojákem domluvila na příští den schůzku v centru města, kam, jak jistě tušíte, už nepřišla. Zanedlouho si vzala mého pradědečka.