Barborky (4.12.)

Svata Barbora – chysta saně do dvora.

Sv. Barbora, panna a mučednice, byla dcerou kupce Dioskura v městě Nikodemii. Otec byl pohan a modloslužebník, Barbora se však dala proti jeho vůli pokřtít. Otec ji za to nechal mučit na mučidlech, ale ani to ji neobměkčilo, aby svou víru odvolala. Sám její otec nakonec setnul své jediné dceři hlavu.

O svátku sv. Barbory se ženy zahalily do bílých plachet.

V německých a českých zemích se o svátku sv. Barbory řežou třešňové větvičky, kterými se zdobí světnice. Děvčata pojmenovávala haluzky jmény chlapců a věřila, že dostanou toho, čí větvička vykvete. Dívky a ženy zahalené do bílých rouch symbolizují čistotu a panenství. Obcházely stavení s košíkem sladkostí, ale i s hrozivou metlou. Chodívaly po třech, a tato trojice jakoby otevírala vánoční čas, který po Novém roce končil příchodem Tří králů.

Pravi Kači Barča – nechajmy už tanca!

Modlitbička stařenek ve Slezsku ku sv. Barboře

Svata pani Barborka rano stavala,
Do kostelička chodivala,
K Panu bohu se modlivala.
Přiletěli tře svati anděličkove,
Vzali ju na svojich křidelkoch do nebe.
Nebesa se otevřely, dušičky se radovaly,
Enem jedna ni, co otce a matku bijavala.
Ja sem to něučinila, enem sem se pomyslela.
„Ty dušičko, ty maš taky velky hřich,
čemus tež to učinila?
Ty spasena něbuděš, dokaď něpoličiš.
Pisečku v moři, travy na zemi.
To pujděš do věčnej slavy.
Jak slunce za hvězdami.“

Slavnosti v den patronky horníků sv. Barbory (4.12.)

Sv. Barbora byla také uctívána jako patronka horníků. Soška či obrazy sv. Barbory zdobily důlní patra, její podobizna byla vyšita na hornických praporech, dochovaly se i obrázky na skle. Na den sv. Barbory horníci v průvodu s praporem a s hudbou odcházeli na mši sv. do místního kostela, po mši sv. se šlo rovnou do hostince, odpoledne se pak konala taneční zábava. Později tuto slavnost, např. na Ostravsku, vystřídaly slavnosti na den sv. Prokopa.