Otto - Tereza Bartošová (GP-K4)

Můj praděda Otto Fiala bojoval za první světové války v letech 1914 až 1920 Itálii. Naštěstí se vrátil živ, avšak si ve válce zhuntoval zdraví. Ve 21 letech vypadal na dvojnásobek svého věku... Už nebyl mladým junákem, jímž byl před odjezdem do Itálie. Manželku pojal Marii Čáblovou (po svatbě Fialovou), se kterou měl v průběhu let čtyři holčičky.

V Ostravě, devatenáct let poté, ve 40 letech umírá. Příčina smrti byla nejasná. S největší pravděpodobností však umřel na zánět ledvin. Marie neměla moc peněz a tak svého nebožtíka manžela "vystavila" na vyvýšené místo, tzv. katafalk (ale bez rakve), který tvořil ozdobený stůl v kuchyni v jejich sklepním bytě. Dříve bylo zvykem rodinné příslušníky "vystavovat", aby se s nimi měla rodina možnost pořádně rozloučit...

Takhle by mohl Ottův příběh skončit. Krátký, stručný i celkem běžný na dobu, ve které žil... Příběh, jenž by moc lidí nezaujal... Bohužel pro něj si s ním jeho nepřívětivý osud zahrává i po jeho smrti.

Konkrétně den po jeho odchodu na Onen Svět přišli za Marií němečtí vojáci. Jeli si jejího manžela odvézt (protože byl oficiálně ještě ve službě). Říkala jim, že je mrtvý, Jenže jí nevěřili, chtěli vidět nějaký důkaz. Tak mě teda odvedla do kuchyně, Kde na stole ležela mrtvola jejího manžela... Prohlíželi si ji a podobné věci, celá rodina je u toho sledovala. Zkontrolovat, Zdalipak je mrtvá opravdu mrtvá, je vcelku normální, tito němečtí vojáci s tou kontrolou však zašli příliš daleko... Ptáte se proč? Protože před jeho manželkou a jejich čtyřmi dcerkami rozmlátili Otovi pistoli lebku...  Věta, je v němčině, podle příběhu řekli a ona jí nadosmrti nezapomněla, směla: „Teď už je opravdu mrtvý.“

Podle mě Marie musela být opravdu sakra silná ženská, aby na místě ty vojáky nezabila...

Nedlouho nato začala 2. světová válka, Marie byla vdova se čtyřmi dcerami, které musela uživit... Nejen to, protože když si nenajde práci, tak jí jakožto ženě nějakou přidělí a bude „dobrovolně odvedená“. Marie se však nevzdala, rozhodla si založit prádelnu, kde bude prát výše postaveným lidem oblečení, což se jí taky povedlo. Bohužel provozovat prádelnu bylo náročné i nákladné, takže neměla, ani nijak závratné zisky. Na obživu rodiny to však stačilo...

Prádelnu i za komunismu „znárodnili“, avšak to je na delší povídání...