Můj praděda Florián - Helena Cizovská - (GP24-K2)

Můj pradědeček se narodil 1.5. 1932, tudíž je mu 92 let. Tu dobu si nedokáži vůbec představit, já dítě dvacátého prvního století. Ale teď už zpět k jeho životu. Když už chtěl poprvé vidět svět, nikdo s ním nejel do porodnice, ale narodil se doma a zůstal tu celý život. Měl čtyři sourozence, ale kdyby štěstí přálo, bylo by jich šest. Bohužel dva z nich zemřeli brzo po narození. Praděda byl nejmladší. Když to porovnám, já jsem také nejmladší, ale mám jen jednu sestřičku. Praděda měl své rodiče v úctě a příkladem může být i to, že své mamince vykal.

Chalupa vypadala jinak, než ji znám teď. Byla daleko menší a žili v těsné blízkosti s domácími zvířaty. Chovali krávu, čuníka, hejno slepic a někdy husy. My doma chováme jen čtyři slepice a želvu.

Řeknu vám jednu zajímavost. Praděda chodil pořád do stejné školy, ale přitom do tří základních škol. V roce 1938 do české, 1939 do polské, ve stejném roce do německé a po válce zase do české. My jdeme do školy s aktovkou a mnohdy si stěžujeme, jak je těžká. On kdysi nosil jeden sešit a tabulku. V létě šel bos a boty si nazul až u školy. Taky bych ráda nosila to, co děda. Ale jít bos, brrrr, to je pro mě nepředstavitelné.

Kdokoli se tě může zeptat na otázku: „Co děláš ve volném čase?“ Praděda by nejspíše odpověděl: „Pomáhám doma.“ Často pásl s kamarády krávy a přitom hráli fotbal. Povím vám jeho příhodu. Florián s kamarády zase pásli krávy a hráli fotbal. Bylo léto a slunce hřálo, tak nevydrželi a dohodli se, že se zajdou vykoupat do řeky Olzy. Odvedli krávy k řece a vběhli do vody. Cákali na sebe, plavali a potápěli se. Náhle jeden z nich vykřikl: „Jé Floryku, krova ti žere trenky!“ Florián se zděšeně ohlédl, nakonec se tomu s ostatními zasmál. Pak se začalo smrákat, tak vylezli z vody a Florek musel domů nahý. Všichni ten den měli na sobě jen trenky, které mu pažravá kráva sežrala.

Praděda neměl mobil a někdy dokonce ani boty, přesto si myslím, že měl moc hezké dětství, protože byl šťastný.