Babiččin život - Lenka Martináková (GP-K4)

Mám babičku, která právě bydlí v Porubě, kam se přestěhovala s manželem. Odstěhovala se z Třebovic z baráčku, kde bydlela s rodiči a s mladším bratrem. Babička je straší o šest let než bratr, takže se o něho dost starala. Vždycky jak šla s kamarádkami ven, tak tahala s sebou kočárek.

Bydleli ve velkém rodinném domě se zahradou a měli plno zvířat. Chovali husy, kachny, králíky, prasata a slepice. Tolik zvířat se jim na zahradu nevešlo, takže babiččina babička měla malé pole, kde měli všechna zvířata. Na poli pěstovali brambory. Babiččini rodiče nevydělávali moc peněz, takže na mléko chodili k tetě, která měla krávu a kozy. Maso měli jen v sobotu, a to jen výjimečně, když se zabíjel králík, jinak měli jídlo jednodušší, třeba brambory a mléko. Zaujalo mě, že vždy když se pralo, tak se vařila fazolačka.

Aby mohla jít babička ven, tak musela nejprve vytřít, utřít prach a umýt nádobí. Dost často hráli na schovávanou, takže měli prolezlé všechny domy ve vesnici. Mamka je vždycky vyháněla ze zahrady, když si hráli se špendlíky. Mamka totiž chodila boso, takže si je vždycky zapíchla do nohy. Když byla s kamarády venku mimo dům, řídila se podle zvonění kostela. Na oběd a na večeři se vracela hned, jak zazvonil kostel na určitou hodinu, kdy měla jít domů. V neděli chodili do parku na kolotoče.

Babička se od mala chtěla stát operní zpěvačkou. Chodila na hodiny klavíru. Jenom po nějaké době rodiče zjistili, že aby mohla jít na školu, kterou chtěla, musí si klavír pořídit domů. Tím, že měli málo peněz a nemohli si to dovolit, se její plány rozplynuly. Nevěděla si rady, kam by jinam šla, takže její otec rozhodl, že půjde k nim do dopravního podniku do dílny. Babičce nic jiného nezbývalo, a tak to šla zkusit. Nakonec ji to i bavilo. V práci si dokonce našla muže, kterého si poté vzala, mého dědu.