Petr Bezruč - 150 let - K1: Valerie Vávrová a Barbora Chytilová

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

O morčatech Čumáčkovi a Bublince

Tento příběh se doopravdy stal i nestal, ale určitě je hodně o lásce:Jednoho dne jsme přinesli do školy dvě morčátka holku a kluka. Měli jsme otevřené klece. Čumáček vběhl do klece od Bublinky. Bublince se rozbušilo srdce a začala za ním běhat a potom i Čumáček běhal za ní. Dali jsme jim mrkvičku a oni si dali hubičku. Očička se jim rozzářila. A pak jsme jim udělali trávové hranolky a posypali je zrním. Moc jim to chutnalo a moc poděkovali. A na chvíli usnuli.  A za dvě hodiny se probudili. A pak si hráli, Čumáček by Bublinku nejraději láskou zmuckal. Jednou spadl do klece velký kámen, na školní zahradě, jak byl zvířecí den a Čumáček Bublinku zachránil, odžduchl ji, aby přes ten kámen nepřepadla a schovali se do domečku. Už nikdy nechtěli být ani půl centimetru od sebe. Byla to láska na sto let. Hráli si spolu na házenou s klacíkem. Každý den byl plný lásky. A už byl svatý máj. Čumáček jí dal kytičku a Bublinka ji snědla z lásky.

A pak Čumáček řekl: „Dneska si zajdeme do restaurace U velké mrkve!“ My jsme rozuměli, že jí vlastně Čumáček řekl: „Vezmeš si mne?“„Ano, vykřikla!“ Čumáček se málem štěstím zbláznil. A začali přemýšlet o svatebních šatech. A už začala svatba, nevěsta byla krásná, ženich také. Od té doby žijí každý sám ve své kleci, ale často se navštěvujou. Vypadá to, že Bublince roste bříško, Čumáček se z toho začal radovat.

My všichni, co sledujeme jejich příběh, jsme z toho dojatí a čekáme, jak to dopadne. Přejeme jim, ať mají hodně malých morčátek, kluků i holek a ať jsou všichni zdraví navěky.