Živá voda - Barbora Pustějovská (ŽV-K1)

Já si pod slovním spojením živá voda představím kapku, která může chodit, mluvit a dalších mnoho věcí.

Jednoho deštivého večera se narodí kapka jménem Vodněnka. Všude se snaží najít nějaké hnízdo nebo květ, kde by mohla přespat. Nakonec najde květ. Květ, ale není obyčejný jako všechny ostatní, je totiž kouzelný, protože je v něm živá voda, která dokáže zachránit živého tvora. Kapka se ráno vzbudí a uvidí malou, ale hezkou vílu. Zeptá se jí: „Jak se jmenuješ?“ „Já jsem víla vody,“ odpoví. Vodněnka se zeptá znova: „A jak ses sem dostala?“ „Já jsem sem doletěla, protože nemám žádné kamarády. A jak se jmenuješ ty?“ „To nevadí, já se s tebou budu bavit. A jsem Vodněnka.“ Víla vody ale řekne: „Podívej, tam ten skřítek právě spadl, asi dostal nemoc vurkenráza, to je špatné, musíme mu pomoct!“ „Ale jak?“ zakřičí Vodněnka. „Jedině živá voda mu může pomoci!“ řekne víla. „A tu seženeme kde?“ „Právě tady v tomhle květu, je kouzelný!“ Obě dvě se do květu zadívají, voda je totiž růžová. Potom běží ke skřítkovi a opatrně mu vodu vlijou do úst. Skřítek se zvedá a je v pořádku.

Nakonec všechno dobře dopadlo.