O živé vodě - Klára Growková (ŽV-K2)

Byl jednou jeden pejsek, který se jmenoval Aslan. Byl to toulavý pes, ale byl moc krásný. Chodil za holčičkou a její rodinou. Holčička se jmenovala Elenka. Vždycky mu dávala psí granule a vodu, která mu strašně moc chutnala. Vždycky si říkal, odkud ta voda může být. Když jinde ochutná vodu, není tak dobrá. „Třeba je ta voda kouzelná, co mi dává Elenka nebo je ochucená nějakým masíčkem. Škoda, že nemluví s pejsky, pak bych se ji mohl zeptat, odkud je ta super voda,“ říkal si Aslan.

Dneska mi řekla, že půjdeme na procházku, tak se moc těším. Doufám, že bude mít tu super vodu. Já už jdu spát. „Jé, už je ráno.“ Tak jdeme na procházku. Sotva jsme vyšli, tak jsme šli zase zpátky. Elenka zapomněla nějaké velké láhve. Vzpomněla si, že potřebuje velké láhve, když mluvila o té super vodě. Už konečně jdeme na procházku a jsme u nějakého lesa a tam je nějaký pramen vody. Elenka tam napouští vodu, já tu vodu ochutnám. „Mňam, to je ta dobrá voda. Ta teče teda rychle. Já té super vodě budu říkat živá voda.“