Moje babička Danuška - Lukáš Glac (GP-K4)

Moje babička se jmenuje Danuše Misiorzová a rodila se 6. srpna 1949, takže dnes jí je 72 let. Pojďme se ale vrátit do roku 1949 a povyprávět, jak babička žila.

Babička se narodila do chudé rodiny, která žila velmi skromně. Její maminka byla uklízečka a tatínek svářeč a Zámečník. Tatínek bohužel zemřel, když měla osm let, a zůstala sama s matkou a bratrem.

Bydleli v Ostravě-Přívoze na Maroldově ulici v bytě, který měl kuchyň vytápěnou kamny na uhlí a jeden pokoj, kde všichni spali. Vodu v bytě neměli. Voda byla pouze na společné chodbě a záchod v mezipatře. Svítili elektřinou, ale neměli televizi, za to ale měli rádio, které hodně poslouchali. Jelikož její maminka byla do večera v práci, tak byla odpoledne sama doma, moc se neučila, místo toho chodila ven s kamarády.

Na jaře, když přivezli uhlí, tak ho s bratrem museli skládat do sklepa a štípat dříví. A v zimě nosili uhlí až do druhého patra.

V zimě chodili do parku Komenského sáňkovat a jednou spadla při sáňkování do řeky. Babička neměla žádné nepromokavé funkční oblečení na sport. Když zmokla, na druhý den nemohla do školy, protože jí neuschly boty, kabát ani látkové tepláky. Měla jen jedny boty a jeden kabát. Boty byly z filcu, takže snadno promokly.

Na Vánoce doma vyráběli na stromeček ozdoby - řetězy z barevného papíru. Stromeček zdobily čokoládou, kterou si sami vyráběli.

Jelikož babička neměla moc sladkostí, tak chtěla být cukrářkou, ale nakonec se z ní stala elektromechanička a pracovala v Dopravním podniku města Ostravy. Toužila mít krásné oblečení a boty. Také chtěla jezdit na tábory, ale nemohla, protože měla málo oblečení.

Babička měla málo hraček, tak si vyráběla panenky z kolíčků na prádlo a místo vlásků nalepila kousek vlny či provázku. Nábytek si vyráběla z bodláků, které potáhla látkou.

Doba se dost měnila a podmínky taky. Proto si važte toho, co máte, a zamyslete se, jak se žije dnes a jak kdysi.