Moje babička Marie - Karolína Urbanová - (GP24-K2)

Moje babička Marie se narodila ve druhé polovině minulého století v malé vesnici na jihu Moravy. Měla pět sourozenců, ona je nejmladší. Proto se o ni museli starat i ti starší sourozenci, když její rodiče pracovali. O své mamince, mé prababičce vypráví, že byla krásná a přísná, ale vždy si uměla se vším poradit a měla je ráda. O svém tatínkovi, mém pradědovi, zase vypráví, že byl laskavý a vstřícný, vždy měl pochopení a hodně lásky pro všechny děti. A dodává, že to byl pořádný fešák. Moje babička Marie má hodně vlastností po svém tatínkovi, je moc hodná, starostlivá a má mě ráda nadevšechno na světě. Zároveň má krásné modré oči jako pomněnky, do kterých se hrozně ráda dívám.

Do školy babička začala chodit v Třebíči, kam se její rodiče přestěhovali. Vyprávěla mi, že v první třídě měla moc hodnou paní učitelku, kterou ale v té době děti musely oslovovat soudružko učitelko. Škola, kam chodila, byla stará, měla dřevěné schodiště, které při každém kroku vrzalo, školník musel v zimě vstávat hodně brzy ráno, aby stihl v každé třídě zatopit v kamnech. Do této školy chodila od první do páté třídy a potom musela začít chodit do jiné školy, která byla přímo na velkém náměstí. Ve škole ji nejvíc bavily předměty český jazyk, matematika, fyzika a tělocvik. Několikrát byla na recitační soutěži Wolkrův Prostějov, v tělocviku nacvičovala skladby a sestavy na spartakiádu, která se potom konala na třebíčském stadionu. Se školou musela chodit na 1. máje do průvodu a v listopadu na lampionový průvod. Když byla malá, hrávala si s kamarády na učitelku, kterou se chtěla stát. Později chtěla být zpěvačkou nebo herečkou. Nakonec vystudovala střední školu a byla ekonomkou.

Měla hodně kamarádů ze školy ale i z ulice, kde bydlela. Ve škole dostala adresu holčičky z Německa a dlouho si dopisovaly. Dokonce se pak později i navštívily. V létě o prázdninách se chodívala koupat do některého z rybníků, kterých je v Třebíči hodně. Také jezdila na pionýrský tábor. V zimě, když napadl sníh, většinou sáňkovala anebo bruslila na zamrzlém rybníku. S rodiči jezdila na výlety, navštěvovali hlavně hrady a zámky a také chodili pracovat do vinohradu, který měli její rodiče a její sourozenci.  

Když o svém dětství babička vypráví, vždycky ji ráda poslouchám. Její dětství bylo jiné, než jaké teď prožívám já. Ale když se v rodině mají všichni rádi, je dětství krásné v každé době. Aspoň tak to moje babička říká a já jí věřím, protože mám svoji babičku moc ráda.