Kým bych chtěla být… - Nela Sučanská (JLB-K4)

Jsem člověk, který dělá spoustu chyb, ale to je zcela normální, protože lidé prostě a jednoduše chyby dělají. Ty jsou však velmi různorodé. Někdo jen něco poplete, jindy je omyl náhodný, avšak bohužel často se stává, že se jedná o špatný úmysl a pak, když si člověk uvědomí, že jeho chování nebylo správné, je velmi složité danou situaci napravit. Já bych nejvíc ze všeho chtěla být zodpovědnější. Člověk, kterému záleží na tom, jak se chová k ostatním, neboť každé slovo, čin nebo samotná myšlenka může ovlivnit život můj i život ostatních.

A jak bych to chtěla dokázat? Za prvé bych chtěla být člověkem, který se umí lépe ovládat. Mým problémem je občas zachovat chladnou hlavu, zvlášť když se cítím pod tlakem, ale i v pohodových dnech mě dokáže někdy rychle vytočit třeba i maličkost. Vždy jsem chtěla být tou hodnou, kamarádskou dívkou, která je spolehlivá a všichni kolem jsou s ní spokojení. Ta, které na všem a všech záleží a do všeho dá maximum. Ta, která se na všechny usmívá a podává jako první pomocnou ruku. Ale čím jsem starší, tím těžší je se tomuto ideálu byť třeba jen přiblížit.

Poté bych si velmi přála, aby ke mně ostatní cítili trochu víc respektu a věděli, že jsem silná osobnost, která se dokáže prosadit. Ale respekt všeobecně je v dnešní době,  zvlášť u mladých lidí, dost problémová záležitost a je na rodičích, aby k němu více vedli své děti a to už od malička.

Dalším klíčem k úspěchu je síla vůle, optimismus a přátelství. I to se snažím krůček po krůčku u sebe zlepšovat, neboť optimisté celkově vidí svět tak nějak lépe a netrápí se věcmi, které nedokáží nijak ovlivnit a které například mě velmi trápí, protože nad nimi musím neustále přemýšlet. A přátelství, to je snad ten nejvzácnější dar. Protože každý z nás potřebuje mít někoho blízkého, na koho se může spolehnout v dobách dobrých i zlých a kdo ho má rád se všemi jeho klady i zápory.

Stále častěji se také zamýšlím, čím bych chtěla být v budoucnosti a zjišťuji, že by mě zcela naplnilo, kdybych byla někým, kdo ostatní inspiruje. Chtěla bych lidi rozveselit krásnými věcmi, ukázat jim, že sny se plní a nic není nemožné, když člověk věří a snaží se. Třeba teď je to u mě jen to, že si přeji už dva roky změnit svůj pokoj a dát mu svůj originální a vysněný vzhled. Ze začátku jsem si myslela, že se nikdy nedočkám a mí nejbližší se mi spíš smáli, než by mi s mou myšlenkou pomohli. Ale já si stála za svým! Rozhodla jsem se, že pokud nezačnu sama alespoň s maličkostmi, bude to pořád stejné. A opravdu, během roku se vyskytlo mnoho příležitostí, jak se dostat k mému cíli zase o kousek blíž a dokonce se už našly i nějaké pomocné ruce, které mě v tom nenechávají samotnou. Vím, že to bude chtít ještě nějaký čas, než ho dokončím k mému vysněnému obrazu, ale dnes už je mi jasné, že se dříve či později dočkám.

A stejně to mám i s mými sny v budoucnosti. Chtěla bych vydat knihu. Knihu, která v sobě bude ukrývat něco málo ze mě, bude lidi bavit a čtenáři při četbě v ní budou mít třeba úsměv na tváři a na chvíli zapomenou na trampoty všedních dní. Také mě baví vymýšlet a zlepšovat každodenní potřebné věci a už nyní mám v hlavě i na papíře svůj vlastní návrh na kreativní diář, který by dle mého mohl mít úspěch i u

široké veřejnosti. A podobných kreativních nápadů mi hlavou probíhá denně několik, takže doufám, že se s nimi v životě neztratím a prosadím se. 

A co by mě potěšilo nejvíc? Kdybych některého ze svých snů dosáhla brzy. Mám kolem sebe několik velmi mladých lidí, kteří jsou mým vzorem. Jedním z nich je má skvělá kamarádka, která je sice o pár let starší než já, ale to, že se se mnou přátelí, mi ukázalo, jak moc je důležitá v životě odvaha, vášeň, disciplína a cílevědomost. Dalším mým vzorem je jedna 18 letá korejská zpěvačka, která dělá, co jí baví, umí si ze sebe udělat legraci, jde si zatím, co chce a svými texty ukazuje, jak moc je v životě důležité mít sám sebe alespoň trochu rád. Poslední, o kom bych se chtěla zmínit, je jedna česká bloggerka, které je také pouhých 18 let, ale inspiruje mě svým životním příběhem, tím, že má podobné problémy jako já a nestydí se ukazovat svou vlastní tvorbu. Všechny tři mají něco společného. A teď nemyslím jejich věk, ale něco, o co by měl usilovat úplně každý z nás, něco o co se snažím sama každičký den, přesto, že to je někdy velmi těžké. Jsou sami sebou!

A tím bych chtěla být…sama sebou!