Co zažili moji prarodiče - Tomáš Pavlus (GP-K4)

Od té doby, co jsem se narodil, jsem poznal jen babičku a dědu ze strany mamky a babičku od mého taťky. Děda bohužel zemřel, když jsem byl ještě miminko. Taťka od mé mamky se narodil v roce 1940. Narodil se tedy přesně do období probíhající druhé světové války. Když jsme se i se sestrou s ním o tom bavili, povídal, že to, jako malý příliš nevnímal. Došlo mu až v pozdějším věku, čeho možná byl svědkem. Jeho manželka, moje babička, se narodila v roce 1945, tedy po skončení druhé světové války. Ta nejraději vzpomíná na své dětství na Slovensku, jelikož pochází ze Slovenska a v České republice byla v 16 letech na brigádě, kde se seznámila s dědou. Také ráda mluví o období za vlády komunistického režimu. Prý se jí to velmi líbilo, nic jim s dědou nechybělo.

Rodiče mého taťky byli starší. Taťka je poslední ze 3 sourozenců. Dědovi bylo 75 roků, když zemřel a bohužel jsem se nic od něho zajímavého nemohl dozvědět. Narodil se v roce 1929. Co ale vím z vyprávění, tak to byl také Slovák žijící na Slovensku. Později se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s babičkou. Babička měla svůj život více zajímavější. Pochází z Podkarpatské Rusi, která byla kdysi dávno součástí Československé republiky. Narodila se v roce 1933. Její vzpomínky se nejčastěji týkaly toho, když se svou rodinou museli ze své rodné země utíkat před válkou do Prahy. Už jí bylo 8, takže si z toho pamatovala mnohem více informací.

Dnes již mám jen dvě babičky, se kterými se již příliš nevídám.