Živá voda - Věra Polášková (ŽV-K4)

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

Kampak se poděla prastará pýcha?
šuměla, bublala, zurčila…
Kdysi tak bouřlivá, nyní tak tichá,
ne ona pravidla určila.

To člověk přemýšlel, jak živel zkrotí,
zavedl si domů vodovody…
Snad přitom zapomněl, co pláče, potí,
když ze tří pětin je taky z vody.

Že vodu nepije, řkouc člověk drzý,
po kapsách hromadil korkové zátky,
od vzniku života dostal se brzy
- oceán posloužil namísto skládky.

Až bude přibývat pouští a soušek…
až slunce jako pec počne nás pražit…
až bude potřebný každičký doušek…
- na burzách H₂O začne se dražit.

Až vyschnou přehrady, nádrže, koryta,
až pak se budeme o změnu snažit.
Až bude poslední sklenice dopita
- možná si začneme vody víc vážit.