Lucie, Lucka nebo Lúca (13.12.)

Lucie noci upije a dne nepřidá - toto přísloví pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře (posunutý svátek). V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).

Lucka je postava bíle oblečené ženy, která chodila s kuželem od stavení ke stavení a strašila děti i přástevnice. Lúca trestá nedbalé přástevnice zmuchláním přediva, trestá přestupky proti zákazu ochrnutím ruky, pilné odměňuje, pomáhá jim v předení a umožňuje jim rychlou a přesnou práci. Přijdou-li Lucky do světnice, ve které bydlí svobodní mládenci, snaží se je bitím vypudit ven.

Sv. Lucie je patronkou švadlen a kočích a měla by být také ochránkyní před čarodějnicemi. V den jejího svátku 13. prosince se na Radhošti, který je opředen starodávnými mýty, slétávaly čarodějnice a provozovaly své rejdy. Od 14. prosince dávaly hospodyně dobytku kousek zaříkaného těsta s kořením a ve Slezsku se každý den před Vánocemi odkládalo stranou jedno poleno a na Štědrý den se pak tímto dřívím zatápělo, aby se tímto ohněm zažehnala kouzla čarodějnic a aby lidé byli před jejich mocí chráněni. V Čechách tento svátek souvisel s předením lnu, na Moravě bylo v tento den předení přísně zakázáno a Lucie neposlušné přadlenky přísně trestala.