Danka a její svět - Magdaléna Kořínková (GP-K4)

Co bude, až mně bude jednou 85 let? Bude ještě 3. světová válka? Jen si takhle po večeři přemýšlím a blbnu, i když toho mám ještě hodně na práci. Minimálně mám po večeři dát máslo do vody do hrnce na snídani a utřít nádobí. Hotovo. Zrovna, když jsem dokončila všechny úkoly, ozvala se máma, že pozítří přijede děda Ladislav a budeme mít nové boty. Mít dědu ševce je obrovská výhoda. To bude radosti. Vlastně jako jediná ve škole jsem měla na zimu vlastní zimní kožené boty. Ostatní děti měly v rodině třeba jen jedny boty a do školy chodily na střídačku. Minulý rok jsem dostala hnědé se šňůrkami na zavazování zezadu. Tehdy jsem je měla až na Vánoce pod stromkem, protože si v týdnu, kdy každoročně děda jezdí, zlomil nohu a nemohl přijet. Bylo kolem 9. hodiny, mamka si ještě dala poslední kávu Meltu na pec a řekla: ,,Zítra po škole se stavíš do obchodu pro litr mléka, přijedou kolem druhé hodiny“.  Měla jsem toho na zítra docela hodně. Po škole zajít do obchodu s lístkem pro mléko, potom pro vajíčka vedle k sousedce a na kroužek pletení se Štěpánkou. Lístky na jídlo byly na příděl. Dostávali jsme je jako každá rodina na maso, mléko, mouku a jiné potraviny. Na oblečení jsme také dostali lístky a vždy se koupilo oblečení jen tomu, kdo něco nutně potřeboval, neboť lístků bylo málo.  Odkývala jsem mámě, zítra vše splním a šla spát. Zhasli jsme svíčky a byla tma.

Ráno při cestě do školy jsem si rozmýšlela, jestli si mám, nebo nemám koupit, až půjdu odpoledne pro mléko i nějaké bonbony. Vždyť jim do obchodu včera dodali nějaké nové druhy. Nebo si nechám peníze, které jsem si našetřila na kino. Po příchodu do školy jsem si odložila kabát na věšáky vedle ostatních. Někdy ho mám na konci vyučování problém najít. Stačilo by, kdyby nám tady udělali kabinky jenom pro jednu třídu, to bych ho potom nemusela půl hodiny hledat. Po vstupu do třídy nás čekalo překvapení. Konečně nám po dlouhé době dali do třídy křídu a nemusí nám látku vyučující pořad diktovat. Kdo to má stíhat. Najednou do třídy vejde Štěpánka a spustí: ,,Danko, odpadá nám ruština a místo ní máme hudebku, budeme zpívat se soudruhem učitelem Ryškou!“  „No nekecej, to je skvělý den.“ Radostí jsem málem skákala, protože ruština mi moc nejde. Crrr. Zvoní, teď máme češtinu. Po škole jsem šla nakoupit a před mlékárnou jsem byla už půl hodiny předem. Odevzdala jsem lístek, zaplatila a na oplátku mi vydali mléko do bandasky. Za pár korun jsem si přikoupila pár bonbonu na váhu a kašlala na kino. V odpoledních hodinách přijel podle plánu děda. Dal si s námi oběd, popovídal si, co je nového v Orlové, prošel se se mnou venku a od mamky jsme se oba dozvěděli, že v sobotu jsme pozvaní na oslavu. Sousedka Maruška má narozeniny. Mě to příliš moc nezajímalo, ale děda z toho byl nadšený. Já jsem si představovala, jak si zítra budu kráčet jako dáma v nových botách po ulici do školy.