Dětství mojí babičky Zdeňky - Vít Mosler (GP-K4)

Moje babička se narodila 18 března roku 1948 v hornické kolonii v Hrušově. Do 10 let tam žila na menším sídlišti a chodila tam do první školy.

Když jí bylo 10, tak se s rodiči, prarodiči a strýcem odstěhovali do rodinného domku na Slezské Ostravě. Babička musela doma pomáhat s úklidem a šitím, protože její maminka byla švadlena.

Babička ráda vzpomíná na to, jak se učila jezdit na kole a na motorce Jawa Pionýr. Když jela poprvé na kole, tak ji tatínek roztlačil a ona šlapala dál, ale bála se zastavit, tak jezdila kolem sídliště, než ji chytili. Za to když jela na motorce Jawa Pionýr, tak problém zastavit neměla. Spletla si brzdu s plynem a narazila do plotu.

Babiččino dětství se od mého příliš nelišilo. Mohla svým rodičům říkat maminko, tatínku, ale nemohla si dovolit k nim být tak drzá jako já dnes. Hlavní rozdíl byl ve škole, musela totiž učitele oslovovat soudruhu učiteli, nebo soudružko učitelko. Ve škole ji to bavilo a nakonec se rozhodla stát se učitelkou chemie.

Babička na prázdniny jezdila do Grygova a pomáhala tam v hospodářství, kde se naučila pracovat se srpem. Já o svých prázdninách jezdím za babičkou na chatu, kde mě se srpem naučila ona. Na chatě jí pomáhám a oba rádi chodíme plavat do přehrady.

Babička dnes žije ve stejném domě na Slezské a pořád učí chemii. Říká, že se svým dětstvím byla spokojená a nic jí nechybělo.