Vodník u domkáře Mikesky

Domkář a kovář Mikuláš Mikeska bydlel těsně u řeky Odry. Patřilo se k dobrému zvyku, aby udržoval s místním vodníkem přátelské styky. Ten kováře často navštěvoval a rád s ním u kamen sedával a besedoval. Byl to mužíček v červených kalhotách, modrém kabátku a s červenou čepicí. Domkář Mikeska, který si byl jeho tajuplné moci dobře vědom, mu nosíval i na zahradu balíčky tabáku, zápalky, atd., a tak se mu vodník vždy svěřoval, co má v úmyslu a zejména ho upozorňoval, kde je hojně ryb a dá se dobře lovit. Odvděčil se často i tím, že hlídal domkáři jeho děti, takže se i při povodních nikdo neutopil. Když se ale později vodník po dlouhou dobu neukázal, mělo se za to, že se ztratil. Zlé jazyky však tvrdí, že vodník zahynul prý ve špinavé, odpadky znečištěné řece…

Někdy za tichých nocí jej však prý i dodnes můžete potkat pod koblovským mostem, na bývalém „staráku“ nebo v nedalekých zahradách. K lidem však už nezavítá a nerad se jim ukazuje. Není ani divu. Domkářův domek již dávno nestojí, nestojí ani ostatní domky a nežijí již ani lidé, které znal. A těm dnešním lidem se linou po nocích z oken podivná namodralá světla z podivné bedýnky, na kterou se dívají. A na vodníky a jejich starosti nemají náladu a ani čas.

A dost možná ani nevěří, že nějací vodníci jsou…