Jako pes a kočka - Eva Kondrátová - (KNZ-K3)

V jednom malém domku v jedné malé vesnici žil jeden pán a ten choval slepice, králíky a měl taky psa a kočku. Pes měl bílo krémovou barvu a jmenoval se Fido a kočka byla celá černá a jmenovala se Sesy. Už jako štěně a kotě si spolu hrávali v trávě, honili slepice na dvorku a celé odpoledne proběhali po poli za domem. Bylo to tak silné pouto, že si odkoukali i svoje rozdíly, chápali je a nevadili jim.

Když se jednoho dne Sesy probudila, spatřila, jak její pán s dalšími chlapy odnáší všechen nábytek, který v domě byl. „Hej, Fido, vstávej, něco se děje!“ strčila Sesy do svého kamaráda. Fido vyskočil a rozhlédl se. „Kradou! Kradou naši skříň!“ zaštěkal a už se chtěl parádně zakousnout do jedné nohy, která jej právě míjela. Nebýt Sesy, která ho zastavila, určitě by to udělal. „Počkej, vypadá to, že to našemu pánovi nevadí, pojď, podíváme se na dvorek, jestli tam ještě slepice jsou,“ řekla a se zdviženým ocáskem se hnala ke kurníku. Jenže ani slepice ani králíci zde nebyli. „Co budeme dělat?“ zeptal se Fido, „všechno odnáší do toho velkýho auta.“ „Musíme počkat, třeba tam vezmou i nás,“ řekla Sesy po krátkém přemýšlení.

Během dne byl veškerý obsah pánova domu v tom obrovském autě, které následně odjelo někam do neznáma. „To je hrůza, chudáci králíci, chudáci slepice,“ řekl Fido, který to spolu se Sesy pozoroval. „Podívej! Náš pán je ještě tady!“ mňoukla Sesy a seskočila z plotu. Otřela se pánovi o nohy a ten ji vzal do náruče a odnesl do auta. „Počkat, já jdu taky!“ Zaštěkal Fido a uháněl k autu. Naskočil za Sesy do kufru a pán zasedl za volant a vyrazil na cestu.

Když zastavil, Fido se Sesy poznali, že jsou někde na kraji jakéhosi města. Pán otevřel kufr a položil je oba na zem. „Zůstaň!“ přikázal Fidovi, otočil se, nastoupil do auta a rozjel se. „Počkej, co to má znamenat, neodjížděj!“ vyštěkl Fido a i přes nařízení se rozběhl za autem. „Fido, stůj!“ volala za ním Sesy, „teď už ho nechytíš.“ Fido se zastavil a oddychoval. „A co bude s námi? To už se jako nevrátí?“ Sesy jen sledovala jeho pohled a pak tiše mňoukla, „asi ne..., ale nic si z toho nedělej, hlavně, že jsme spolu,“ řekla a usmála se. „To je fakt,“ štěkl Fido, ,,jsem moc rád, že tě mám, Sesy.”

Poté se spolu vydali do města. Šťastní, protože měli jeden druhého a na tom jediném jim záleželo. Chtějí se spolu vydat poznávat svět a ví, že jim v tom nic nebrání, protože spolu dokáží cokoliv.

Možná ještě teď chodí po tom městě a hledají si nového pána nebo si jen tak hrají s ostatními toulavými psy a kočkami. Sice nemají domov, ale mají se navzájem a přátelství je to nejdražší, co můžou mít.