Život mojí babičky Zdeňky - Adina Drobilová (GP-K4)

Pro svoji slohovou práci jsem si vybrala popis dětství své babičky Zdeňky, která žije v Ostravě.

Narodila se dva roky po válce, to byl rok 1950. Narodila se jako nejstarší dítě a má další čtyři sourozence (tři sestry a jednoho bratra). Její maminka, moje prababička, vzhledem k tomu, kolik měla dětí, nechodila do práce a starala se o děti a domácnost. V rodině vydělával peníze jen praděda, který pracoval na dráze. Tato práce ho moc bavila, ale netrávil moc času doma. Ve volném čase rád chodil na ryby.

Nebylo vůbec jednoduché uživit tak početnou rodinu, proto prababička, tak jak to znám z vyprávění od babičky Zdeňky, doma po večerech síla oblečení jak pro rodinu, tak i pro zákazníky, takže i ona občas přispěla do rodinného rozpočtu.

V době, kdy byla babička malá, nebylo dostatek peněz ani potravin, ale tím, že pochází z vesnice, měli u domu pole, které obhospodařovávali, a proto to měli dostatek plodin pro svou potřebu. Její dětství bylo takové, že musela často pracovat na poli. Maso bylo vzácností, jedlo se jednou týdně. Občas se stávalo to, že si sousedé vzájemně vypomáhali tím, že si vyměňovaly suroviny.

Jako nejstarší ze sourozenců musela pomáhat domácnosti i při běžných pracích jako je úklid nebo vaření. Dokonce se starala i o své mladší sourozence. Pokud to mám srovnat s dnešní dobou, uměla babička spoustu věcí dřív než já v jejím věku.

Babička ráda četla, vyšívala, ale také ráda vyráběla různé výrobky z materiálů, které našla v přírodě. Tato záliba jí vydržela až dodnes. Když dospívala, chtěla jít studovat, ale nemohla, protože na studium rodiče neměli peníze. Vyučila se jako soustružnice, ale to povolání nikdy nevykonávala.

Vždycky toužila cestovat a přestěhovat se do města. Toto se jí vyplnilo, až když potkala svého manžela, mého dědu. Přestěhovali se do Ostravy, kde založila rodinu.

Dětství mojí babičky bylo určitě jiné než to moje. Babičku hodně ráda navštěvuji a trávím s ní čas, protože vše, co dělá a ukazuje mi, jak se to dělá, mě učí a také mě baví.

Svoji babičku mám velmi ráda, a pokud mám říct svůj názor, myslím si, že její dětství nebylo jednoduché a tak bezstarostné jako to moje.