Jsem jí za to vděčná - Natálie Kondrátová (GP-K2)

Babičky si kdysi vyrobily panenku či jinou hračku a hrály si s nimi. Např. ze dřeva, hlíny, slámy… Chodily ven a hrály různé venkovní hry, třeba Cukr, káva, limonáda, honěná, schovávaná a různé jiné hry, co třeba neznáme. Scházeli se v lesích, na poli, na návsi... Vždy bylo v rodině více sourozenců. Moje babička měla šest bratrů a ani jednu sestru. Její kamarádi měli i 12 sourozenců. Do školy chodily ty děti, které se nemusely celý den starat o hospodářství a pomáhat doma. Pekly si brambory na poli a chodily i potají ven. Můj děda byl syn starosty a přednost u něho měla škola, ale u babičky mělo přednost pomáhat doma. Jmenovala se Ludmila a umřela v 86 letech.

Mně by se líbilo bydlet na vesnici u lesa, kde bych mohla chodit ven do lesa, a líbilo se mi, že nebyly mobily a chodili bychom ven pořád, pokud bychom neměli nějakou práci doma. Já nemám babičku, ale mám tetu, která je o 20 let starší než mamka a jsou sestry. Jako já s bráchou, který má 26, a ségrou, která má 29. Babičce by se dneska podle mě líbilo, že jsou vysavače, myčky, sekačky a nelíbilo HLAVNĚ, že už není sníh. Protože ona milovala sníh a teď už ho je málo. Moje teta má 67 let. Bydlí ve Vrbně a má psa, kočku, morče, ryby a měla plno dalších zvířat.

Také chodím do folklóru od 2 let. Zpíváme tam staré písničky se slezským nářečím. Např. Okolo Frýdku cestička, Beskyde, Beskyde a plno dalších. Tančíme polku, sousedskou atd. Chodím tam už osm let a moje neteř Viki tam od září také začala chodit. My velcí máme bílo-barevné kroje a malí, jako třeba Viki, mají modré nebo červené kostičkované kroje. Babička chtěla, abych hrála na housle, a hraju. Akorát to nezažila, protože umřela. Za dva dny se narodilo sestře druhé dítě Ondra a začala jsem hrát na housle. Moje neteř chodí do 1. třídy ve škole a můj synovec do 1. třídy ve školce. Ondra taky chce hrát na housle. Když žila babička, museli jsme mít oběd přesně v 1 hodinu odpoledne a pouštět si folklórní písničky. Do folklóru jsem začala chodit kvůli babi a hrát na housle taky kvůli ní a jsem jí za to vděčná. Když babička umřela a narodilo se sestře druhé dítě, nevěděli jsme, jestli máme být smutní nebo šťastní. Ale teď je všechno v pořádku a jsme šťastní a každý děláme něco, co měla babička ráda.