Dětství babičky a dědy - Karine Kapolková (GP-K4)

Děda se narodil na vesnici a měl šest sourozenců. Chcípni museli rodičům hodně pomáhat s uhlím, se dřevem... A když nechtěli poslouchat, dostali od rodičů výprask a to stejné platilo i ve škole, tenkrát žáci měli z učitelů respekt a vážili si jich stejně, jako si vážili svých rodičů.

Děda by chodil 9 let na základní škole ve Vřesině a chodil do různých zájmových kroužků, jako je například fotbal a atletika. Po devítiletém vyučení šel na vojnu, kde strávil dva roky.

Poté i přesto, že se chtěl stát havířem, pracoval jako soustružník kovů ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, byl 47 let až do důchodu.

Zato babička se narodila v městě a měla čtyři sourozence. Doma také pomáhala rodičům, a to s úklidem, vařením, s nákupy i s uhlím.

Chodila 9 let do základní školy, kde navštěvovala i družinu. Ve volném čase hodně kreslila, hrála na klavír, bruslila a dělala gymnastiku. Poté studovala dvouletou zemědělskou školu, a když se dobře učila, dostávala od školy peníze, za které si často kupovala něco na sebe. Přivydělávala si prací na poli a později pracovala na pečovatelské službě nebo jako uklízečka, avšak si vždycky přála stát se zdravotní sestřičkou.

Prarodiče mi také vyprávěli, že tehdy nebylo tolik ovoce, a když přivezli pomeranče, kakao, nebo banány, tak se na mě stály dvouhodinové fronty. Tehdy oproti dnešní době nebyla žádná elektronika, nebylo moc hraček, většinu si děti vyráběly samy například z klacíků nebo kamenů.

Kroužky byly v rámci školy zdarma, kdež to dnes nám je musí platit rodiče. Bylo hodně práce, ale malé výdělky, ale zato také malé ceny, což je dnes přesně naopak. Dokonce existovaly takzvané bony, které fungovaly jako poukázky do obchodu, kterému se říkalo Tuzex.

Dětství babičky a dědy byl bohatší tím, že trávili hodně času venku s jinými dětmi a vůbec nepotřebovali televizi, počítače a mobily. Dnešní doba plná elektroniky nás odcizuje.