Vysněné místo - Kristýna Plevová - (GP24-K3)

4. prosince 2024, Kristýna Plevová

Moji rodiče měli krásné dětství. „Teď ti povím něco o svém dětství,” řekla moje maminka.

„Kdysi dávno jsem byla taky malá, taky jsem byla dítě a hrála na hudební nástroj. Všechno to začalo, když mi bylo jedenáct. Můj hudební nástroj se mi taky znechutil,” povzdychla si a pokračovala dál. „Když už mi padlo těch jedenáct, tak jsem měla větší odpor ke všemu. Učit se mi nechtělo, uklízet, vysávat, no prostě puberta, ale tvoje babička –

tedy moje maminka – mě do toho nutila a za to jsem jí dnes vděčná. Dodala mi sebevědomí a hraju až doteď.” Dodala k příběhu, nadechla se a pokračovala dál.

„No, tak teď k domácnosti. Doma to nebylo tak lehké, měla jsem totiž bratra. Tvého strejdu Tomáše. Byl to kluk, takže nebylo tolik hádek. Spíše rvaček, tehdy byl velmi hyperaktivní. Taky jsem musela pomáhat s nádobím, někdy i s obědem a večeří a to nemluvím o snídaních. V naší době neexistovalo, že by někdo odešel od stolu dříve, než dojedli všichni, kromě snídaně. A výmluvy jako potřebuji na záchod, nebo jako musím si udělat úkoly, ne, prostě ne.

No nicméně přeci jsem nějaký sen měla, většina puberťáků sny nemá, ale tohle bylo spíše vysněné místo. Ale jako sen se to dalo brát taky,” pousmála se a pokračovala v příběhu. „Chtěla jsem se podívat do švýcarských skal. Jak se to tvoje babička dozvěděla, tak mi řekla, že takový výlet je moc drahý a že si to musím zasloužit. Věděla jsem, že když řekne takovou větu, tak se tam nepodívám, ale já v to pevně doufala.“

„Každopádně bylo prvního září a to znamenalo jenom jediné. Škola. Proti škole jsem nic neměla, ale jsem ráda, že už tam chodit nemusím. Kromě třídních schůzek, to se samozřejmě nepočítá,” zasmála se. „Dřela jsem nejvíce, jak jsem mohla. Taky jsem jako malá chodila ven, ale neměla jsem žádné peníze, takže jsem si nic nekupovala. Chodili jsme po venku, po loukách, ale místo, na kterém jsem trávila hodně času, ale jako vážně hodně času, tak byl náš bunkr u potoka. Ale bylo ještě jedno takové místo, kde jsem hodně chodila. Byla to stáj s koňmi, a dokonce jsem si jednoho pojmenovala. Jmenovala se Oli. Nicméně, jak jsme chodili ven, tak neexistovaly ani vapa, takže šlo vidět na cestu. Ne, jenom žertuju! No bohužel jsem nemohla s Oli na vyjížďky, ale mohla jsem ji vodit vedle sebe, takže jsem s ní chodila na procházky.“

„Když už uplynulo skoro těch pět měsíců, tak jsem se musela začít pořádně připravovat na pololetní písemky. Ne že bych se nepřipravovala celý rok, ale tohle bylo pro mě důležité.” Mamka nestihla ani začít novou větu a já se vtipně zeptala: „Byla to otrava, že?” „No to teda. Hlavně ta čeština! Ale ani matematika nebyla lehká,” podívaly jsme se na sebe a začaly se smát. Hned potom si uvědomila, co jsem řekla, a vtipně se smíchem vykřikla: „Nebuď drzá, nebo dostaneš domácí vězení!” „No, ale zpátky k příběhu. Pololetní práce proběhly a já donesla domů jedničky. Byla jsem z toho nadšená, stejně jako tvoje babička. To byl další bonus, abychom jely, víš kam. Viděla jsem, jak si tvoje babička s dědou na něco odkládají každý měsíc, ale myslela jsem si, že to je na nájem. Hluboko ve mně byla naděje, že bych se konečně podívala na své vysněné místo, ale šance byla malá. Dala jsem tomu naději a začala prát prádlo, více si po sobě uklízet, chodila jsem na pastvu se zvířaty, ale hlavně jsem venčila Oli. Já vím venčit koně zní celkem divně. Ale hlavně jsem se taky učila.

„Uběhl poslední měsíc, kdy jsme museli sedět v lavicích a já nedělala pomalu nic jiného, než se učila, učila a učila, ale pořád jsem měla ten pocit nejistoty. A hádej co. Já prošla do dalšího ročníku. Dokonce jsem ty testy napsala na jedničky. Tímhle začaly ty nejlepší prázdniny mého života. V polovině července nám mamka s taťkou řekli, že pojedeme do švýcarských skal. Skákala jsem tři metry vysoko radostí.” Viděla jsem, jak mamka gestikulovala, to byla radost. Ale radost nebyla, jak mě málem trefila do oka: „Bylo to tam překrásné a dva týdny uběhly jako voda.”

„Na druhou stránku jsem byla ráda, že se vracíme, protože mi došlo, že prázdniny ještě nekončí, takže si budu užívat s kamarády a hlavně s Oli,” nadšeně dodala a skončila své povídání.

Tato prezentace používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte.