Vypravování o životě mé babičky - Nela Hrynusiová (GP-K3)

Moje babička se narodila 8. června 1960 v Kroměříži jako jedno ze tří dětí mého pradědečka Zdeňka a prababičky Irenky. Má staršího bratra Zdeňka a mladšího bratra Petra. Později se přestěhovali do Ostravy, kde všichni zůstali dodnes. Už od malého dítěte chodila babička se svými rodiči každou neděli do kostela na mši svatou. Byla také křtěná, chodila na svaté přijímání a byla biřmována.

Babička často navštěvovala svou babičku Květušku, která bydlela na vesnici ve Cvrčovicích v okrese Kroměříž. Musela hodně pomáhat nejen své mamince v domácnosti, ale také u své babičky na vesnici. Vařila, pekla, utírala prach a dokonce chodila na pole okopávat brambory a vytahovat řepu. Pomáhala sbírat třešně, jablka a jiné plody z ovocných stromů. Také chodívala se svým tatínkem a bratry do lesa na procházky.

Musela svou maminku poslouchat. Když však řekla něco dvakrát, tak už bylo zle. Babička pomáhala i sama od sebe, aby mamince udělala radost, třeba když přišla z práce.

Se svými sourozenci a kamarády si u babičky na vesnici užívali spoustu her a zábavy. Tak samozřejmě i doma za barákem na hřišti či pískovišti. To vše za každého počasí, ať už svítilo sluníčko nebo pršelo. Být venku jim bylo vzácné. Často také jezdívala na kole a jednou, když byla ve Cvrčovicích a vracela se z vyjížďky domů, stal se i úraz. Jela z kopce takovou rychlostí, že nedokázala své kolo ovládnout, dostala smyk, spadla a ošklivě se podřela. Kamínky se jí zaryly pod kůži a i přes ošetření je má v dlani dodnes.

Za babiččiny školních let se chodívalo do školy i v sobotu, a to jednou za měsíc. Po ukončení základní školy se babička vyučila cukrářkou. Zúčastňovala se různých soutěží, kde většinou vyhrávala první místa. Dodnes ráda peče dorty různých motivů. Každý rok mi vymýšlí dort k narozeninám a já se těším, jaké překvapení zase budu mít.

Vždycky si přála letět balónem, ale nevyplnilo se jí to a teď, když je takový zážitek celkem dosažitelný, pak už o to nestojí, protože se bojí výšek. Je to zajímavé, bydlí totiž v 15. patře panelového domu, a to by si druhý myslel, že se výšek bát nebude.

Její dětství bylo jiné, než zažívám já v dnešní době. Vůbec si nedovedu představit, že bych chodila okopávat brambory nebo tahat řepu, jak to znám jen z pohádky. Neexistovaly počítače, telefony a další moderní vymoženosti, kterými jsme dnes všichni obklopeni. Od doby, co je moje babička v důchodu, měla čas se se všemi technickými věcmi naučit a dnes už ovládá chytrý telefon i tablet.

Jistě má dnešní doba své problémy, tak jak je asi přináší každá generace, ale myslím si, že si žijeme daleko lépe než dřív. V době mých prarodičů to bylo daleko těžší. Mám moderní babičku a mám ji moc ráda!