Lekce vodní víly - Jakub Řehořka (ŽV-K4)

Kdysi dávno si v jedné malé vesnici lidé vůbec nevážili vody. Říkávali, že je jí všude dost a že nikdy její pramen nemůže vyschnout. Místo toho, aby vodě děkovali, že jejich vesnicí protéká průzračná a čistá, dělali si z řeky smetiště, házeli do ní odpadky a někdy si dokonce v zimě stěžovali, že je moc studená a divoká.

Vodní víla, která v této živé řece žila a spravovala ji, se rozhodla, že si řeka na nějakou dobu zaslouží odpočinek za všechnu tu práci, kterou pro lidi udělala, a také za bolest, jež jí za dlouhá staletí obyvatelé vesnice způsobili. Věřila, že i tamější lidé si zaslouží za svoje bezohledné chování k vodě malou lekci. Vyřkla tajemnou vodní formuli a voda z řeky se vsákla do země.

To byl najednou ve vesnici shon! Lidé potřebovali vodu mnohokrát denně, ale pramen řeky vyschnul. Každý den chodili obyvatelé vesnice k řece, plakali, naříkali, ale voda se neobjevila. Každý den se u prázdného koryta řeky modlili za to, aby se voda vrátila zpátky. Omlouvali se jí, nosili jí dary…

Po určité době se vodní víle zželelo obyvatel vesnice a vodu jim vrátila. To bylo radosti! Lidé vodu pili, koupali v ní své děti, nosili vodu dobytku a začali si jí opravdu vážit. Zjistili, že bez ní nemohou žít, že voda je pro ně velmi důležitá. Žije s nimi, umožňuje jim život – je tedy jednou z nich, je živá!

Také paní řeky – vodní víla – byla ráda, že si lidé uvědomili význam řeky pro svůj život. Nyní už vědí, že voda není jen tak nějaká tekutina, ale že žije s nimi.