Rodinný humorný příběh - Vanessa Matušková - (RH-K3)

Jednoho dne jsem byla u babičky a ptala jsem se na nějaký její příběh z mládí, a tak babička vypráví.

Byl rok 1990 a babička s dědou jeli na jaře na výlet. Můj taťka měl jeden rok a babička s dědou si domluvili na hlídání mého taťky tetu Ivetu. Babička s dědou tedy sami vyrazili na cestu k hotelu Soláň v Beskydech.

Když  dorazili na místo, vybalili si věci na pokoji, pak šli na snídani a po ní se šli převléct a šli na stezku po okolí hotelu Soláň. Na stezce byly krásné dřevěné sochy, které ukazovaly cestu stezkou. Babička s dědou se vrátili na pokoj, z balkonu pozorovali krajinu, později se převlékli a šli na oběd do dolního patra hotelu. Po obědě se konala jarní slavnost hotelu, tak se babička s dědou připojili. Tancovalo se, hrály se hry a zpívalo se. Když se stmívalo, tak se babička s dědou rozhodli jít na večeři a po ní se odebrali na pokoj.

Ráno po snídani babička s dědou měli opustit pokoj a poté vyrazili na cestu domů, kde je čekal můj taťka a radostně je vítal. Babička si všimla něčeho zvláštního, něco jí chybělo na prstu, začala plakat a smutně dědovi řekla, že jí chybí prstýnek, tak prohledali všechny věci i kapsy, ale prstýnek nikde. Babička zavolala svému bratrovi a zeptala se, jestli by s ní zajel na ten hotel, jelikož děda nemohl, protože šel na noční. Babiččin bratr řekl, že s ní tedy zajede a babička moc doufala v to, aby se prstýnek našel. Když dorazili na hotel, tak se zeptali recepční a uklízečky, jestli ten prsten nenašli. Bohužel nikdo pro ně neměl dobrou zprávu a babička byla moc smutná.

Když babička dorazila domu, taťka ji objímal, jelikož byl malé batole, které pořádně neumělo mluvit ani chodit, babička jen povzdechla, slza ji stekla po tváři a řekla si: „Půjdu spát a ráno se třeba něco vyřeší.“ Noc byla zvláštní, miminko nechtělo spát, ani mléko nechtělo, přebalení nepomáhalo.

Nevyspalou babičku probudil telefon. Volala teta Iveta, která předtím hlídala taťku, babička se lekla, nevěděla, proč jí teta volá.

„Ahoj, musím ti něco říct,“ říká teta, „včera, jak jsem od vás odcházela, tak  jsem si do tašky omylem strčila Lukáškovo bodyčko,  když jsem přišla domů,  tak jsem ti ho chtěla vyprat, no ale zjistila jsem, že v něm byl zásnubní prstýnek - tvůj zásnubní!“              

Hned jak to teta řekla, babičce zazářil úsměv na tváři. Babička zavolala dědovi, že se prstýnek našel a vše dobře dopadlo.