Příběh kastelánovy dcery - Tereza Zbořilová (GP-K3)

Dnešní příběh bude vypravovat o dětství a životě mojí babičky. Jmenuje se Jana Korbačková rozená Slepková. Když se babička narodila v roce 1963, byla druhým dítětem do rodiny Sklepků. Měla staršího bratra Milana a z porodnice si babička vezla na zámek Raduň. Zámek se nachází u Opavy, kde v té době můj pradědeček dělal kastelána (správce tohoto zámku). Zní to krásně že? Ovšem obývali jen dva pokoje zámku. Byla tam prý pořád zima a tak se ve třech letech malá princezna-babička stěhovala se svou rodinou do Ostravy-Zábřehu. Řekneme si malá princezna...

Ale prý byla pěkné číslo. Její mamka - moje prababička se odjakživa bojí myší. Proto je měla babi pod postelí, než jí utekly, a prababička málem skočila z okna. Celkově měla samé suprové nápady. Ať už utíkala ze školky, nebo dělala naschvály svému bratrovi, popř. vymýšlela, jak se nemusím učit.

Nakonec se babička vyučila fotografkou, kdy na studia odjela do Prostějova. Tady byla na internátu se svou kamarádkou - byla to „supr dupr“ dvojka. Po studiu se babička vrátila do Ostravy, kde poznala dědu Edu. V roce 1983 v březnu, kdy se vrátil z vojny, se rozhodli, že se vezmou, A o rok později se narodila moje maminka. spolu vychovali ji a strejda Eďase. V roce 1993 se rozvedli a babička se znovu vdala v roce 1994 za dědu Peťu. Spolu mají strejdu Toma.

Myslím, že mám super rodinu a jsem ráda, že babička je, jaká je. Mám ji moooc ráda.