Generace prarodičů - Tereza Burdová (GP-K4)

Budu psát o své babičce Miladě Arbterové. Narodila se 16. 4. 1956 v Uherském Hradišti. Když jí byly tři roky, tak se přestěhovali do Poruby v Ostravě. V Porubě se jí narodila sestra Eliška. Na prázdniny babička jezdila na Slovensko k dědovi a babičce, kde neměli zavedenou elektriku ani vodovodní řád. Pro babičku to byly krásné prázdniny, protože jsi mohla hrát a dovádět venku v přírodě a dokonce tam pásla krávy. Často také jezdila na dovolenou do Beskyd.

V jejich 15 letech začala chodit do SSM (socialistický svaz mládeže). Jezdili na různé výlety a babička si to pokaždé moc užila.

V tehdejší době byly děti více samostatnější, neboť musely. Nikdo je nedoprovázel ani nevozil do školy, protože rodiče byli v práci. Starší Sourozenci se starali o ty mladší, což bylo pro babičku celkem těžké, poněvadž si s tetou Eliškou moc nerozuměly.

Když byla babička s tetou Eliškou sama doma, tak jejich Maminka je pokaždé nějak zaúkolovala, ale jak to tak bývá mezi sourozenci, tak se hádaly, kdo jakou práci udělá. Většinou to dopadlo tak, kde se neshodli, a při nejhorším i něco rozbily. Potom rychle uklidily a bály se příchodu maminky. Babička se zamkla v koupelně, protože se bála trestu. Nevylezla, dokud jí mamka neslíbila, že jí nezbije. Když babičce bylo 12 let, tak její rodiče odjeli na dovolenou a nechali jí a tetu Elišku samotné. Bylo na babičce, aby se postarala o Elišku, to znamená, že babička uměla uvařit teplé jídlo.

Babička ráda chodila s kamarádkou na čaj o páté. V 5 tam přišly a v 8 je vyhodili, neboť tam nemohl být nikdo, komu nebylo 18 let. Čaje o páté byly něco jako diskotéky, jenomže bez alkoholu. Ráda tančila, a proto využila možnost chodit do tanečních.

Jako každý, tak i moje babička moc ráda vzpomíná na své mládí i dětství. Samozřejmě také záleží na rodičích, jaké dětství udělají svým dětem, a já myslím, že babička měla překrásné dětství, ve kterém nic nechybělo.