O studánce - Sára Verešová (ŽV-K2)

Před sto lety zemi trápilo velké sucho. A najednou se v lese ve studánce objevila živá voda. Jednoho dne šel do lesa Vojta a bylo mu hodně horko. Najednou uviděl studánku, která byla plná vody. Když přišel ke studánce, napil se. Pak šel do vesnice a všem řekl: „Všichni do lesa, našel jsem studánku plnou vody!“ Šli tam všichni kromě Vratislava, kterému se to nelíbilo a chtěl být nejchytřejší, tak v noci, když všichni spali, šel pro benzín a pak do lesa a vylil do studánky benzín a šel zpátky do vesnice.

Vojta se probudil a šel do lesa pro vodu a řekl si: „Ta voda je nějak špinavá.“ Najednou přiběhl kůň, který uměl mluvit a řekl Vojtovi: „Pokud chceš zachránit vodu, musíš se potopit do rybníku a najít zlatou rybku, která ti splní jedno přání, ale pozor, musíš přejít po mostu, který je 50 let starý.“ Když si to Vojta všechno vyslechl, tak šel se rozloučit s maminkou a tatínkem. Když se rozloučil, tak se vydal na cestu.

Byla mu zima, smutno a najednou uviděl most a bál se ho přejít, ale vzpomněl si na vesnici a nechtěl ji nechat žízní, tak přešel most a uviděl rybník, ale zapomněl si vybavení do vody. Chvilku přemýšlel a potom se potopil a našel zlatou rybku, vyslovil svoje přání a rybka mu ho splnila a řekla, aby šel domů.

Když přišel domů, tak ho všichni vítají a žijou tam dodnes. A všichni studánku chrání do konce svého života.