Kamarádství nezná hranic - Kristýna Mamulová - (KNZ-K3)

Hranice, hranice je slovo, které si může každý vyložit jinak, mohou být zeměpisné nebo pomyslné. Já jsem se rozhodla psát o druhé variantě, tedy o těch pomyslných hranicích kamarádství. To pravé nefalšované přátelství nezná žádné hranice. Takové pravé nefalšované přátelství není jako kousek oblečení v obchodě. Nemůžeme přijít, vybrat, vyzkoušet, zaplatit a mít ho, jak dlouho budeme chtít. Když se umaže, nemůžeme jenom zmáčknout čudlík na pračce a myslet si, že bude všechno tak jako dřív. Pravé přátelství se buduje dlouho. Spousta lidí ho hledá celý život, ale já mezi ně nepatřím.

Najít to pravé přátelství mi trvalo celý můj život, 12 let. Samozřejmě jsem jako malé miminko kamarády neřešila, teda alespoň myslím. Tím pádem celý život je asi silné slovo. To pravé přátelství jsem našla až v páté třídě. Moje kamarádka je Monika, ale já jí říkám „Mončo“.

Asi vás překvapilo, že jsem ihned nenapsala nejlepší. Nenapsala jsem to, protože já si myslím, že méně lepší kamarád není. Nejsou žádné stupně kamarádství jako méně lepší, více lepší a nejlepší. Ovšem kdyby taková stupnice byla, Monča by byla ultra mega kamarádka.

Mám více kamarádů než jenom Monču, ale ty neberu jako pravé přátelství, jsou to spíše lidé ze třídy, které pozdravím, prohodím s nimi pár slov nebo jim pošlu zadání domácího úkolu. Pro takové lidi mám název spolužáci. Samozřejmě jim říkám jménem.

S Mončou to taky trvalo, než jsme se od spolužaček dostaly ke kamarádkám (ultra mega kamarádkám). Jsme si hodně podobné, máme stejné názory, ale někdy se taky neshodneme, například v jaký den si umýt vlasy, nebo že kebab je nejlepší jídlo na světě. Ale myslím, že to tak má každý. I když jsou naše názory odlišné, dokážeme je respektovat, což jde někdy dost těžko, jelikož jsme obě tvrdohlavé. Máme stejný humor, vždycky se spolu zasmějeme, a to je na ní to nejlepší. Je chytrá, vtipná a vždycky se na ni můžu obrátit. Navzájem si vždycky pomáháme, když jedna potřebuje druhou, ostatně, tak to v kamarádství chodí. Bavíme se o všem a stále si máme o čem si povídat.

Nedokážu si ani představit, co by se stalo, kdybychom jsme se přestaly kamarádit. Takovou kamarádku jako je Monča bych přála každému. Ovšem kamarádství nezná hranic.

 Pravé kamarádství nemusí být jenom o dvou lidech, pravé přátelství má mnoho podob.  Může být i mezi zvířetem a člověkem. Spousta lidí více věří zvířatům než lidem, dokáží si s nimi povídat, i když jim neodpovídají. Možná je to z toho důvodu, že zvířata umí skvěle naslouchat, když jsme smutní, dokážou nás utěšit svým hebkým kožíškem, nebo roztomilým obličejem. Sama mám doma kočku, když se bojím, přijde za mnou a já si s ní povídám a je mi lépe, je to můj ochránce před bubáky v tmavé chodbě. A to je důkaz že kamarádství nezná hranic.